Švédská firma Saab, která vyrábí mimo jiné stíhací letadla JAS-39 Gripen, jimiž je vyzbrojena česká armáda, oznámila, že mezinárodní napětí kvůli ruské politice zvyšuje poptávku po jejím výrobku. O pronájmu švédských stíhaček začalo jednat Slovensko, dosud používající ruské stroje MiG 29 – podle představitelů Saabu by mohlo mít zájem o 8 až 12 gripenů. A zájem o nová letadla by prý mohla projevit i Česká republika.

Ta má nyní ve výzbroji 14 stíhaček Gripen, které si však od výrobce pronajímá. Česká vláda loni souhlasila s prodloužením pronájmu gripenů do roku 2027 s opcí na další dva roky v ceně 21,4 miliard korun.

Poněvadž stejné stroje používá též Maďarsko, rýsuje se tak, pokud by se i Slovensko vybavilo gripeny, vznik jakési středoevropské „gripenenklávy“, jež by potenciálně umožnila koordinaci ve výcviku, hlídkování nebo údržbě, a tedy lepší hospodárnost provozu těchto velmi drahých „hraček“.

Ale pozor. Zhoršování mezinárodní situace pochopitelně vyvolává zájem vlád na zkvalitnění výzbroje vlastních armád, avšak též velký tlak zbrojařských firem na vlády, přičemž zájmy obranné a obchodní zdaleka nemusí být ve vzájemné harmonii. Ostatně, první pořízení gripenů pro české letectvo se stalo předmětem policejního vyšetřování kvůli podezření z korupce. A byť bylo stíhání okolností dodávky stíhaček nakonec zastaveno, velký stín podezření provází tento obchod dodnes.

Kromě nás, Švédska a Maďarska využívají nyní gripeny již jen Jihoafrická republika a Thajsko. Výrobce přitom dle zprávy agentury Reuters předpokládá, že během 20 let dodá do zahraničí několik stovek gripenů.

Gripen by se však dal, samozřejmě s jistou nadsázkou, označit jako stíhačka pro chudší bohaté. Nelze jí upřít technologickou vyspělost, nicméně řadou zemí, například i Ruskem a Čínou, vyvíjené a Spojenými státy již provozované stroje páté generace, které využívají též zneviditelňující technologii, jsou přece jen někde jinde. Včetně finančních nákladů na jejich pořízení, které prostě přesahují i možnosti vyspělých států velikosti České republiky.

Široká veřejnost se (nejen) v letadlech moc nevyzná, a „prodávat bezpečnost“ jí tudíž lze relativně snadno. Politici by se měli vyznat lépe, avšak vzhledem k tomu, jak je moderní vojenská technika drahá, mohou zbrojaři na různé „motivační pobídky“ vydávat velké částky, činit nabídky, které se, jak se říká, neodmítají. Tím spíše je nutné každou další zbrojní zakázku pro českou armádu podrobit detailní veřejné kontrole, neboť Vladimir Putin bohužel není umělý strašák.

Pokud tedy jakákoliv vláda podlehne tlaku zbrojařů, posíleném obavami z Ruska, a nakoupí předražené nekvalitní zbraně, stane se tak faktickým Putinovým spojencem, poněvadž co jiného by si mohlo Rusko přát než arzenály evropských armád plné drahé techniky, kterou lze v boji relativně snadno, lidově řečeno, sejmout.