Jako malí kluci, kteří neměli na dvorku prostor pro všechny svoje hračky. To byla úterní daň za aroganci, dětinskost a politické naschvály. Proslov Klause k novinářům nenesli lehce, ale neměli na výběr. Dnes už jsou dokonce i rádi a předhánějí se v pozitivních proslovech.

Nejsem spokojen se současnou koaliční vládou. Jednotlivé strany nedodržely předvolební sliby ohledně zadlužování České republiky a vytvořily v podstatě třetí nejvyšší schodkový rozpočet v České republice. Přes deklarace o nutnosti okamžitého zahájení reforem, u nichž se dušovaly, že je mají jejich experti připravené k okamžité realizaci v případě, že jim dají voliči příležitost, se uchýlily k nekoncepčním plošným škrtům a reformy odložily na další rok. Ne proto, že by nevěděly, jak na to. Prostě jen byly další volby na podzim a nechtěly nepopulárními kroky přijít o hlasy. Zavedly od příštího roku novou daň a vyšší poplatky pro občany za řadu správních úkonů. Vytvořily legislativní paskvil v podobě zdanění stavebního spoření a zdanění fotovoltaiky, místo aby nechaly doběhnout stávající smlouvy (dle zdravého rozumu špatné, ale psaným právem zajištěné podpory) a od Nového roku zcela zrušily podporu u obou. Jejich představitelé si opět na jedny z nejdůležitějších nevolených pozic do státního aparátu jmenovali staré politické struktury, které ve volbách nikdo nechtěl a občané je vykřížkovali. Přes jednoznačný text vládního prohlášení, deklarujícího závazek neměnit základní dokumenty Evropské unie bez předchozího souhlasu občanů vycházejícího ze všelidového hlasování, opět za našimi zády sjednávají v Bruselu změnu Lisabonské smlouvy, která České republice nepřinese nic pozitivního, posiluje práva Bruselu a umožňuje vytvořit další nové fondy a systémy, jak se budou všichni podílet na dluzích cizích států, a to i za předpokladu, že nebudou souhlasit, neboť půjde o většinové hlasování.

Co se stalo za těch pár měsíců vlády, kromě výše uvedeného? Jistě, kauza Barták a Drobil. Kauza Barták jde podle mě jednoznačně na vrub starých lidovců, kteří se dnes jmenují TOP 09. Kauza Drobil jde jednoznačně na vrub ODS a jejích kmotrů. Jenže, vážení, nestalo se nic jiného než to, co se tu děje už dlouhá léta bez rozdílu toho, kdo tu vládne. Kritizovat tyto kauzy, které se dotýkají skrytého financování politických stran, ze strany například ČSSD, která podle vlastních slov některých jejích nespokojených představitelů sama utratila za volební kampaň násobky toho, co oficiálně přiznala, považuji za směšné. Po diskusi s řadou policistů na různých úrovních služby konstatuji, že po všem, co měli proti Ivanu Langrovi, jsou nyní v němém úžasu z naprosté neprofesionality Radka Johna a jeho kroků, ze kterých nikdo neví, zda bude zítra platit to, co řekl včera. Horší stav podle nich v policii prý být snad už ani nemůže. Ano, nejsem spokojen se současnou vládou, jejíž kroky považuji v mnohém hodné socialistů. Zároveň však jedním dechem také vyslovuji přesvědčení, že v případě pádu vlády by se z toho, co je ve sněmovně, mohly sestavit už jen horší kombinace.

Za několik posledních týdnů se nebyli schopni představitelé koalice v krizovém období dohodnout na společném postupu, aby nakonec všichni skončili u Václava Klause. Jistě není bez zajímavosti, že se tak děje nikoli z důvodu nějaké hierarchie vyplývající z ústavního pořádku, která by mu umožňovala ovlivnit nějaký problém jeho autoritativním rozhodnutím z moci svěřeného úřadu. Ať už požádají o schůzku sami nebo přijmou jeho pozvání, vždy ve skryté touze „vyřešte to nějak“.

Jestliže říkám, že nejsem spokojen se současnou vládou, ale zároveň dodávám, že všechny jiné možné kombinace považuji z toho, co je ve sněmovně, už jen za horší, pak musím být logicky spokojen s tím, že v úterý odešla koalice z Pražského hradu „jako jeden muž“ (jedinou variantou by snad byly jen nové volby, které by po těch pár měsících dosavadních zkušeností pěkně zamíchaly kartami). Nejsem ani nijak pohoršen skutečností, že je Václav Klaus garantem dalšího vývoje a u něj ústně uzavřené dohody. Zaprvé by k tomu bez souhlasu všech (!) zúčastněných nikdy nemohlo dojít, tudíž se nejedná pouze o jeho rozhodnutí, a zadruhé už jsem mezi jednotlivými stranami v parlamentu viděl tolik podepsaných smluv o mnoho stranách, které nebyly dodrženy, že dohoda rukoudáním mi spíše připomíná stav, ke kterému by se společnost obecně měla postupně dopracovat. Dopracovat se do stavu, kdy závazek rukoudáním je pro zúčastněné víc, než tisíc právních kliček a pokroucených paragrafů na papíru.

A Václav Klaus? Sorry, vážení kritici, ale za několik hodin se mu prostě povedlo to, co se představitelům koalice nedařilo dlouhé týdny. Můžete s ním nesouhlasit, nemusíte ho mít rádi, můžete mu spílat, ale tento fakt tím nijak nesnížíte. Pokud někdo v úterý pragmaticky, s nadhledem a bez zbytečných vášní přispěl k uklidnění situace a možnosti pracovat dál (a třeba to i následně těm, co vládnou, spočítat za jejich chyby v dalších volbách), byl to prostě Václav Klaus.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora