Česká televize v neděli 16. července na ČT2 odvysílala v rámci projektu nazvaného Cesty dokument o bývalém předsedovi Strany zelených Janu Beránkovi. Nemám v úmyslu rozebírat myšlenky a životní moudra, které v pořadu zazněly. Byla by to ztráta času. V závěru však Beránek vyjádřil obavu o osud programu Strany zelených v koalici s ODS, kterou označil za neekologickou a nedemokratickou stranu. Je to stejný paradox, jako kdyby Radovan Krejčíř kritizoval Českou národní banku za neprůhledné hospodaření.

Taková kritika z Beránkových úst je známkou totální ztráty sebereflexe a soudnosti. Když označil ODS za nedemokratickou stranu, neřekl si tím o nic jiného, než o připomenutí praktik, které zaváděl spolu s Jakubem Patočkou ve Straně zelených. Připomeňme, jak šokovali své spolustraníky násilným obsazením hlavní kanceláře, u které vyměnili zámky a odmítali přístup jiným činovníkům strany. Obsazení nebylo samoúčelné, Beránek se potřeboval zmocnit databáze členů, aby si mohl zajistit podporu při následné volbě předsedy strany, ve které uspěl. K dalším osvědčeným praktikám patřilo účelové zakládání nových základních organizací, do kterých angažovali své známé a příbuzné, aby si zajistili delegáty na stranické konference. Nakonec se uvnitř strany proti této dvojici zvedla vlna odporu a odnesla oba výtečníky na politické smetiště. Bohužel, pro Stranu zelených, ještě stihli vytunelovat jedenáct milionů korun, které strana získala jako příspěvek za parlamentní volby v roce 2002.

Stejně úsměvně a paradoxně, jako kritika nedemokratičnosti zní z Beránkových úst kritika neekologičnosti. Připomeňme, že Jan Beránek, kterého Česká televize uvedla jako ekologa, vystudoval střední školu a několik málo semestrů fyziky a sociologie. Veřejnoprávní televizi by více slušelo, kdyby věděla, že ekolog je člověk, který vystudoval ekologii. Beránek nemá a nikdy neměl s ekologií pranic společného (pokud za ekologii nepovažujeme přivazování se k bráně Temelínu). Ekologický program ODS připravoval tým pod vedením profesora Bedřicha Moldana, který je odborníkem uznávaným nejen u nás, ale i ve světě, zatímco Beránek je nedouk s oblibou kritizující to, čemu nerozumí.

Nezlobme se však na něho, jeho zatrpklost pramení nejspíše z neukojených politických ambicí, pro jejichž naplnění se neštítil ničeho. Není asi příjemné sledovat, jak jeho nástupce Bursík spolusestavuje vládu a třást se, kdy někoho napadne udělat audit hospodaření strany za období, kdy stál v jejím čele.