Premiér Topolánek teprve nedávno popíral možnost výměny některých svých přímých podřízených ve vládě. Nicméně postupně odešli už tři vedoucí resortů. Triáda za necelý rok „panování“ obnáší za prvé zásadovou a kulturní rezignaci bezpartijní ministryně kultury Heleny Třeštíkové. Za druhé neslavné odvolání „miliardové“ ministryně školství Dany Kuchtové. Mezi zelenými populární „stálice“, již pomohla „sestřelit“ pověstná lidovecká shánčlivost funkcí a prebend. Potřetí vyústila do odchodu „přímočaře řešená“ mravní agonie prvního místopředsedy kabinetu, předáka KDU-ČSL Jiřího Čunka. Vynucená demise, jež ale nezbránila mateřské straně, aby dál nepodrývala svoji upadající společenskou prestiž vedle komunistů nejméně oblíbené partaje – ač určitě dočasným – potvrzením důvěry zdiskreditovanému předákovi. Jeho (partajní) sestra, šéfka obrany Vlasta „Radar“ Parkanová měla více štěstí. Na korbě Pandur II projela bez úhony postřelované pásmo mocenské stolní hry „na koho to slovo padne“. Škoda. Pod sedimenty dalších „sprašových“ zpráv o skandálech valících se na nás podle známé fyzikální poučky, že akce vyvolává reakci, dávno unisono zmlkly žalozpěvy o jejím „kosmickém trapasu“ s „greenhornskou“ hudbou sfér. Ač vyčítal původně mnohý. Superstar křesťanské demokracie, jež klade důraz na vzestup ženského prvku v armádě s tradicí božích bojovníků, je od hudebního expozé nejsnazší spatřit, kterak pléduje za americký detekční systém. Nejlépe v hudebním salónku Spáleného Poříčí, kde během vládní agitky skryté za dotacemi do zaostalého regionu navrhla nové múzické vystoupení spolu s dětským sborem. Zkrátka nechybí jí šmrnc a starost o to, co bude s příštím pokolením. Její výkon v silovém resortu je pak obdobný. Kdyby, při vší úctě, vykonával tuto odpovědnou funkci namísto lidovecké sestry sněhulák, ani by se to nepoznalo.

„Pozapomnělo“ se vůbec na řadu „zasloužilých“, co za sebou tak silné páky nemají anebo prostě nepřekážejí. Skutečně tristní je profesionalita nominálního pána Ministerstva zdravotnictví ČR. Tomáš Julínek rozhořčuje dokonce spolustraníky neobratnými mediálními výroky, které za něj žehlí další Tomáš, nad nímž občas též nevěřícně kroutím hlavou, schopný demagog, mluvčí Cikrt. Poslední perlu z ministrova hřmotně eskamotérského uvažování a jadrného slovníku (příklady představených táhnou) vynesl na světlo boží z tajnosti Hradu 28. října jiný lékař, exministr zdravotnictví Miroslav Macek. Během sešlosti k výročí státnosti položil MUDr. Julínkovi otázku, „proč chce proboha sloučit prosperující a dobře vedený hematologický ústav s fakultní nemocnicí“. Sídlo králů projasnila bohorovná mandarínská odpověď každojedinému z tisíců protipetentů: „Aha, další Klenerův přimlouvač. Vždyť ten ústav stojí na dvoře fakultní nemocnice!“ Je-li pravda, co vyhlášený donchuán a zezadu fackující podnikavec prohlašuje v pravidelné webové glose, zaslouží pamětihodná replika někdejšího primáře v Ivančicích ne tesat do kamene, nýbrž vrýt do zlaté desky na palubě mezigalaktické sondy.

V poselství Marťanům by mohlo stát: „Místo do pouhé koalice s nevyzpytatelným Paroubkem příjmáme my, občanští demokraté, ufony přímo do vlastních řad.“