Demonstrace Mikuláše Mináře se všem líbily, něco jiného je ale drobná stranická práce

Z čistě početního hlediska Mikuláš Minář zdánlivě slevil. Z milionu chvilek pro demokracii na půl milionu podpisů. Konkrétně pro své nové hnutí Lidé PRO, které prý půjde do parlamentních voleb pouze pod podmínkou, že onu sumu autogramů skutečně získá. Při obvyklé hladině volební účasti v České republice by, překlopena v hlasy, přinesla zisk okolo deseti procent.

Zmíněnou podmínkou Minář reaguje na kritiku, podle níž nový subjekt pouze tříští síly opozičních sil, směřujících ke zformování dvou volebních bloků, jež mají zabránit propadu hlasů či jejich neefektivní proměně v mandáty. Oněch předběžných deset procent by totiž v optice zakladatelů nového subjektu znamenalo reálnou poptávku po něčem neokoukaném, po něčem, co tu schází. A poskytlo by mu tudíž legitimitu ke kandidatuře ve volbách přebíjející kupecké počty lidí, kteří primárně hodlají pouze odstavit Andreje Babiše od moci.

Ovšem avizovaná novost není zase tak úplně nová. Ani co se týče organizační formy; programový obsah zatím hodnotit nelze, poněvadž má teprve vznikout, a to právě pomocí neotřelých způsobů politické komunikace i participace. Nicméně cesta Minářova hnutí k půl milionu podpisů i k poutavému a přínosnému programu bude hodně trnitá a není vůbec jisté, zda lidé, co jsou PRO, dojdou ke kýženému cíli.

Zlověstné srovnání s Piráty

Předně, podpis neznamená, že se dotyčný zavazuje hnutí Lidé PRO opravdu volit, pouze souhlasí s tím, aby kandidovalo. A měřit vyhlídky úspěchu jenom podpisy je ošemetné i z jiného, de facto opačného důvodu. Marek Hilšer v prezidentské volbě potřebných 50 tisíc podpisů, tedy desetkrát méně, než si vytklo Minářovo hnutí, těsně nesehnal a museli ho nominovat senátoři. Ve volbách ale zabodoval – získal 8,83 procenta neboli skoro 455 tisíc hlasů.

„V případě zájmu vás rádi zapojíme jako dobrovolníky,“ říká v premiérovém videu personální specialistka Šárka Taxová. Jedna, slovy Mikuláše Mináře, ze všech těch skvělých lidí, kteří jeho hnutí uvádějí do pohybu. Kolik jich ale bude?

Zajímavé a vzhledem k ambicím nového subjektu trochu zlověstné srovnání poskytují Piráti, v nichž má Minářovo hnutí asi největší konkurenci. Strana na svém webu nabízí „Nalodění na palubu“ neboli různé formy participace na vlastní činnosti. Trojstupňová škála začíná Odběratelem, který dostává pozvánky na akce a informace o novinkách. Příznivec může nadto diskutovat na pirátském webovém fóru a za stranu kandidovat. Člen pak kromě blíže nespecifikovaného „uvítacího balíčku“ a e-mailu s koncovkou @pirati.cz obdrží i asi to nejdůležitější: právo hlasovat v rámci vnitrostranického rozhodování.

Členů Česká pirátská strana vykazuje něco přes tisíc, na jejím internetovém fóru je registrováno skoro 13 tisíc uživatelů. Přitom v posledních parlamentních volbách Piráti získali téměř 550 tisíc hlasů (10,8 %) a v předvolebních preferencích nyní dokonce atakují dvacetiprocentní hranici čili milion voličů. Na vnitřním životě strany se však aktivně podílí cca 13 tisíc členů a příznivců, tedy zhruba jedno dvě procenta reálných nebo potenciálních voličů. Piráti tak z této matematiky vycházejí jako celkem elitní spolek profesionálních politiků, jenž uspěl i díky nápaditému marketingu. Minář však hodlá svého půlmilionu dosíci pomocí občanského aktivismu zdola, díky práci v terénu.

Alespoň hodina diskusí denně

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová proslula výrokem, že demokracie nefunguje na autopilota. Vyvolal aplaus, sdílení na sociálních sítích, zástupy lidí ho ostošest lajkovaly. Ale nadšení začne zpravidla vadnout, pokud má příznivec krásných idejí něco vykonat, přispět – ve svém volném čase a na vlastní náklady – svou praktickou troškou do mlýna. Mikuláš Minář to ostatně zažil s Milionem chvilek. Happening velké demonstrace se všem líbil, leč… o volnočasové aktivity jako třeba finančně i jinak podpořit nezávislý internetový časopis, uspořádat přednášku o Masarykovi v malé obci či se tam pokusit vyvolat referendum o skládce odpadu byl zájem již mnohem menší.

Posílení účasti voličů na životě politických stran včetně spolurozhodování o programu a kandidátech se v civilizaci chytrých mobilů a internetem řízených ledniček jeví jako logické a poměrně snadné řešení, jak zmírnit pocit odtržení občanů od politiky. U nás s ním začaly a zároveň ho i trochu zprofanovaly Věci veřejné Víta Bárty a spol., myšlenku rozvíjejí Piráti a nyní podle všeho též Lidé PRO. I v okolním světě jde o viditelný trend, jehož problematičnost však naznačují rovněž již vžité pojmy jako digitální utopismus či digitální pesimismus.

Minářův projekt lze lehce předem skepticky „odstřelit“ nebo ho obvinit z toho, že pouze zbytečně odsaje hlasy Pirátům či jiným opozičním stranám. Nicméně ve zdravé demokracii by měla přinejmenším čtvrtina voličů každé, opakuji každé z politických stran trávit alespoň hodinu denně plodnými diskusemi na stranickém intranetu. Nebo snad ne?

LN, 9.12.2020