Lidovecký volební sjezd vynesl ve druhém kole do svého čela Cyrila Svobodu. Není to nijak překvapivé, od začátku patřil – spolu s europoslancem Březinou – k favoritům. KDU-ČSL teď musí pod jeho vedením sebrat všechny síly, neboť trpí nejvážnější krizí od roku 1989. Visí nad propastí.

Celou řadu let, vlastně od skonu uctívaného, téměř zbožštělého Josefa Luxe se zmítá ve vážných problémech. Devadesátileté straně chybí nový étos, trpí stárnutím početné členské základny (přes 37 000 duší), ale zejména napětím mezi pravým a levým křídlem. S tím souvisí právě moment pokulhávajícího vůdcovství. Žádný předák, který po schopném muži, jemuž se za života pejorativně říkalo „had na tři“, převzal předsednické žezlo v Paláci Charitas, nevydržel ani srovnatelně dlouho dobu.

Také sobotní den, dle Cyrila Svobody „Den D“, na jehož sklonku se zpívalo „nedej zahynouti nám, ni budoucím“, mimo jiné dokládá, že likvidační pnutí mezi KDU a ČSL je silné. Vítězství mnohonásobného ministra a rovněž někdejšího předsedy bylo těsné: 151 ku 127 hlasům. Získal tudíž velmi křehký mandát, který přirozeně obnáší nevýhodu. Jenže politické poselství jeho triumfu je jasné. Nic nepomohla srdečná zdravice v dopisu Mirka Topolánka na úvod sněmu, neboť předsednické skrutinium znamená s velkou pravděpodobností odvrat partaje od politiky ODS. A to logicky ve prospěch ČSSD. Ostatně již úplný odchod výrazné, leč koncepčně poražené osobnosti Miroslava Kalouska naznačuje, kam se bude preferenčně oslabená formace nejspíše ubírat.

Lidovci z řečených důvodů bojují o sněmovní bytí a nebytí. Před sebou mají krušné časy. A chtějí-li přežít, tak i hodně práce. Starší, poměrně zoufalý pokus o vybřednutí z vleklých problémů už překonali. Nesl jméno Jiří Čunek anebo také „z deště do průtrže“. „Generál“, jak se sám „Vsetíňan Zlatoústý“ nazval, byl ohledně stranických funkcí plně sesazen. Má totiž lví podíl na pádu preferencí svého vojska, což si ani na moment nepřipouští. Vždy za to mohou druzí. Odkud vzešel, tam i sešel – „politická kometa“ po vsetínském sjezdu definitivně končí. Zhrzený Jiří Čunek vypadl ze hry, ovšem u řady prostých lidovců se dosud těší nevšední podpoře. Podporují jej s až náboženskou zaťatostí…

Tři stovky delegátů volily, jak volily. Jestli vítězný Svoboda s první místopředsedkyní Šojdrovou a dalšími v novém týmu navrátí straně starou slávu, anebo sledujeme její poslední parlamentní dny, zjistíme zanedlouho. Velkým průzkumem lidové přízně lidovcům se nepochybně stane měření sil před branou Evropského parlamentu. Když jí hladce neprojdou, není s nimi automaticky amen, ale čeká je dost možná charita mimosněmovního živoření.

Článek je obdobou komentáře, který byl zveřejněn na iDnes.