aneb Byznysmeni s rudou hvězdou na čele

Období mezi 7. a 17. listopadem, revolucí říjnovou a sametovou, je jako stvořené pro zkoumání, jak se vyvíjí kondice komunistické strany. V Senátu jí zbývá jediný reprezentant a ani ve sněmovně o ní i přes pověstnou pracovitost komunistických poslanců příliš slyšet není.

Že by například kvůli nepovedenému služebnímu zákonu tropila alotria jako pravicová opozice, dokud se jí premiér Sobotka nerozhodl vyhovět, KSČM ani nenapadlo.

V komunálních volbách ztratila 679 mandátů z 3189. Kandidovala v 1605 obcích, což oproti roku 2010 znamená pokles o 208. Celkově strana nasadila o 1500 adeptů méně.

Zvenčí to vypadá, že komunisté stárnou a dochází jim síly. Předseda strany Vojtěch Filip ale kupodivu tvrdí, že kandidátů více být mohlo, kdyby se komunisté leckde nebáli nominovat na soupisky mladé tváře.

Vyhrát se komunistům podařilo ve dvou okresních městech, Havlíčkově Brodě a Třebíči. Ani v jednom ale vládnout nebudou. Naopak získali primátora v Havířově, přestože ve volbách skončili až druzí za sociální demokracií, kterou poslali do opozice.

O tuto slabou náplast na neúspěchy KSČM se zasloužilo Babišovo hnutí ANO, jež se ukázalo být svolné ke spolupráci. S komunisty zasedne na radnicích i v dalších městech – zmiňme třeba Kladno nebo Chomutov. Spolu s lokálními formacemi tak ANO rozšiřuje koaliční potenciál KSČM, který se dosud opíral zejména o ČSSD.

Na pikantnosti tomuto faktu přidává, že předseda Filip podezřívá finanční oligarchii z řízení postupné destrukce systému politických stran. Šedá je však teorie a zelený strom života.

O tom jsme se přesvědčili i v severočeském Duchcově, kde vznikla na radnici oranžovo-rudo-hnědá koalice kandidátů ČSSD, KSČM a Dělnické strany sociální spravedlnosti. Komunistické vedení se od ní suše distancovalo – kdo by ale čekal jeho kázání o nebezpečí neofašismu, byl by zklamán.

Ty tam jsou časy, kdy komunisté vystupovali těžce ideologicky, hrdě nesli svůj program a zaklínali se lidmi práce proti nelítostným kapitalistům. Dnes se KSČM profiluje jako pronárodní byznysová strana.

Ani nedávná skandální cesta Vojtěcha Filipa coby místopředsedy sněmovny do Ruska nebyla zdůvodňována politicky, nýbrž hospodářsky.

V tiskové zprávě komunistů stojí: „Řada českých firem, které obchodují v Ruské federaci a kterých se ani netýkají rozhodnutí o sankcích, vzhledem k jejich předmětu podnikání, se domnívá, že mohou být ohroženy tím, že v protiopatřeních Ruské federace se objevila snaha si potřebné dodávky, technologie zajistit buď přímo z domácích zdrojů, nebo od firem, které pracují ve státech, jež se k sankcím nepřipojily.
U našich výrobců pak nejvíce ohroženi byli ti, kteří dodávali dopravní systémy, zařízení pro energetiku v jednotlivých regionech. Bylo potřeba jednat o tom, zda rozpočet Ruské federace bude dále obsahovat jednotlivé dotace regionům a městům tak, aby bylo zajištěno potřebné financování. Proto bylo vyvoláno jednání o možné návštěvě Státní dumy.“ Tolik výseč z prohlášení KSČM.

Obchod řídí i její vztah k Číně. V ní nebo též ve Vietnamu jednotliví čeští komunisté rozvíjejí tvrdý byznys. Potvrzují tím mimo jiné tezi, že svoji zlatou éru mají za sebou a dnes převážně zpeněžují za léta nashromážděné kontakty.

25 let po listopadu 89 se tak komunistů bát nemusíme. Leda můžeme být roztrpčeni, že řada z nich se má lépe než ti, kteří před čtvrtstoletím zvonili klíči.

Jenže takový už bývá osud revolucí. Aspoň se radujme, že v naší zemi není prakticky nikdo, kdo by usiloval o otočení kormidlem zpátky.