Přestože v devadesáti případech ze sta bývá role jednotlivců v běhu politických stran přeceňována, tento víkend může být přelomový pro celou českou politiku. Cílem brněnského sjezdu KDU-ČSL bude navolit čerstvé vedení, které následně zasáhne jak do rozhovorů o budoucí vládě, tak do utváření zdejší veřejné debaty.

Vše se právem točí kolem Jiřího Čunka. Odkud přichází a kam kráčí tato novopečená celebrita?

Čunek by patrně zůstal svérázným starostou, na nějž vsetínští nedají dopustit, a řadovým lidoveckým senátorem, nebýt letitého sporu – osobního i ideového – mezi nejvýraznějšími politiky KDU-ČSL poluxovské éry, Cyrilem Svobodou a Miroslavem Kalouskem. V minulosti každý chvilku tahal pilku. Na posledním sjezdu však Kalousek porazil Svobodu nečekaně a s převahou. Poté se pokusil o důslednější, antikomunističtější a mentorováním protknutou politiku lidovců v rámci stojedničkové středolevé koalice. Pohnul žaludkem Grossovým i Paroubkovým, zato s Mirkem Topolánkem si harmonicky notoval. Tím spíš mnohé překvapila Kalouskova letní pragmatická pirueta a ochota postavit s ČSSD vládu tolerovanou komunisty.

Proud reprezentovaný Cyrilem Svobodou ze sebe okamžitě strhl nálepku „rudého koutku“ a přilil oleje do ohně regionální antikalouskovské rebelie. Dosáhl toho, že si Kalousek posbíral svých pět švestek a za kroucení hlav nedávných věrných vyklidil předsednickou kancelář. Koho však do ní, když v KDU-ČSL toto extempore pouze umocnilo volání po odstavení dřívějších rozhašteřených lídrů a nalezení nových vůdců?

Korunní Kalouskovou princeznou je Vlasta Parkanová, pravicová politička se stále dobrými vazbami na liberálně-konzervativní prostředí. Odvážně se dokonce hlásí k vizi předvolební spolupráce KDU-ČSL s ODS. Láme žebříčky popularity, přitom má nohy pevně na zemi. A je žena - což jev je mezi českými partajními špičkami ojedinělý.

Svoboda vsadil na onačejší koně. Vycítil touhu členské základny vyslat do vrcholné politiky kolegy úspěšné na komunální a krajské úrovni a zaštítil vzestup jihomoravského hejtmana Juránka a - Jiřího Čunka. Ten se mezitím proslavil coby zručný řešitel romského rébusu a muž veskrze pracovitý, přímý, srozumitelný. Stal se lidoveckou hvězdou, jež může snadno naplnit dychtění obyčejných voličů. Málo řeční, a o to více dělá. S ničím se nepáře.

V tom ale tkví hrozba. Před politiky, kteří nemají zábrany, tančí, jak vox populi píská, a nic pro ně není nemožné, se mějme na pozoru. S Čunkem se můžeme dočkat zajímavých obratů v lidovecké politice – vůči Romům, potratům, homosexuálům, trestu smrti nebo komunistům. Spoustě z nich i zatleskáme. Stojí to ale za spuštění nevyzpytatelné laviny?

Výmluvné byly Čunkovy reakce v internetových diskusích na příspěvky evidentních rasistů. Nemírnil je, ba vřele děkoval za podporu. To samo je varující.

Tuzemská politika si žádá oživení a zpestření, kvalitními lidmi z radnic především. Ne nadarmo se ovšem traduje „dvakrát měř, jednou řež“. Čunek může deideologizovat povolební vyjednávání, urychlit sestavování kabinetu, přiblížit lidovce sociální demokracii. Ale také třeba časem přetáhnout ČSSD část venkovských sympatizantů. Ani jiné změny nejsou vyloučeny. Važme však přínosy a rizika. Dvojnásob to platí pro účastníky sjezdu KDU, kteří přebírají spoluodpovědnost nejen za tvář své strany, ale i za příští kormidelníky státu.

Právo 7.12.2006