Není nic pohodlnějšího než si obléknout na hudebních festivalech zdarma rozdávané tričko Antiparoubek a pak se večer nad skleničkou před kamarády vytahovat, jak jsem to tomu upjatému chlápkovi s bradavicí nandal. Leč skutečná strašidla vylézají z politických hrobů až po zavírací době, když se setmí a slušní lidé uléhají k spánku. Těmto „oposmluvním Nemrtvým“ odjakživa svědčilo příšeří. Ideální klima pro jejich zvýšený výskyt je na nepřehledné vysočinské pahorkatině, zpravidla na dobře tajených sedáncích.

Zvěst o schůzce Miloše Zemana, Miroslava Šloufa, Mirka Topolánka a Marka Dalíka se éterem nesla několik týdnů, dokud se ji novinářům nepodařilo potvrdit ze tří nezávislých zdrojů. Proto už můžeme říct, že jejím obsahem mělo být vytipovávání budoucích „konstruktivních“ soc.dem. poslanců, kteří by mohli dát průchod svému svědomí a podpořit tu radar, tu pokračování Julínkových reforem ve zdravotnictví, tu církevní restituce.

Obejita nemohla být ani prezidentská volba 2013. Václav Klaus a Miloš Zeman si již v osmadevadesátém uvědomili, že jsou obry, kteří se navzájem nedokáží a vlastně ani nechtějí definitivně porazit. Odtud příklon k principu střídání, ať už ve Strakovce nebo na Hradě. Jednoduššímu Zemanovu katapultování do prezidentské funkce by mohl pomoci předstupeň v podobě alternativní levicové kandidátní listiny do Evropského parlamentu v příštím roce. Zeman by ji dokonce mohl vést. Třeba by se ve volební kampani střetl s Vladimírem Špidlou na čele uchazečů ČSSD. Stali bychom se tak diváky velmi ozdravného a edukativního duelu, který by českou politiku náležitě provětral.

Jenže Zeman není zbrklý janek. Další prohrané bitvy nemá zapotřebí. Pokud mu jeho věrní vytvoří patřičné zázemí a výhru přichystají, velkomyslně přikývne. Do té chvíle však upřednostní roli s odstupem přihlížejícího ideového vůdce. Můžete mne uctívat, klidně se ke mně i modlit, ale z nebes sestoupím, až sám uznám za vhodné.

Lepší něco než nic, řekl si Miroslav Šlouf a Přátelé Miloše Zemana se pustili do práce. Vždyť neméně podstatné je mít renomé vlivných hráčů a rozšiřovat své ekonomické impérium. Koneckonců, bankovky šustí za každého režimu stejně, levicového i pravicového, demokratického i totalitního.

A tak Mirek Topolánek snadno ke spojencům přišel. Za dogmatického Tlustého, nevyzpytatelného Béma a podrážděné modré hejtmany zaskočí lobbistická rychlá rota Miroslava Šloufa a Marka Dalíka. Zítra se možná obejde i bez koaliční drobotiny. Dnes sice ještě ODS žongluje se šesticí variant úpravy volebního zákona, jež by posílily vítěze, ovšem zároveň nepoškodily menší strany. Přesto není náhodou, že ji nejvíce fascinují modely vně poměrného volebního systému. „Polský“ by rozdělil první várku mandátů partajím, které překonají pětiprocentní hranici, a várku druhou pak těm, co by obdržely nad pětadvacet procent hlasů. „Italský“ by vítěznému subjektu rovnou zajistil jednapadesát procent mandátů.

Oslavy desátých narozenin opoziční smlouvy tak probíhají ve velkolepém stylu. Tenkrát Klaus se Zemanem zkusili České republice uloupit parlamentní demokracii. Opozice se zavázala, že nechá vládu nerušeně žít, a získala za to podíl na politické, ale zejména ekonomické moci. Ruka ruku myla. A Šloufova parta elegantně expandovala do státní správy. Nebýt afér Olovo, Štiřín, Srba, četných kauz z oblasti hospodářské kriminality či znásilnění volebního zákona, mohli se zúčastnění tvářit, že nadělili voličům „stabilní politické prostředí“.

Zdálo se, že opoziční smlouva je pochována hluboko pod zem. Nyní se ji Topolánek se Zemanem pokoušejí resuscitovat. Sotva čekat, že se proti tomu vzbouří Klausem a neviditelnou rukou trhu dirigovaná ODS. O to větší zodpovědnost leží na ČSSD, jejíž vedení je s vysočinskými spiklenci na kordy, avšak strana sama dosud v sobě ukrývá potenciál návratu k opozičněsmluvním návykům, dále na bůhvíjakým chloroformem omámených zelených a lidovcích a také na médiích a občanské veřejnosti.

Nikoli protivníkem, nýbrž partnerem se tak soudně uvažujícím demokratům stává Jiří Paroubek. Po vzoru komiksových hrdinů je nejvyšší čas společně poslat temné síly zpět do věčných lovišť a jednou provždy nad nimi udělat kříž.

Literární noviny č. 33/2008