Docela dobře napsaný článek, jistě patřičný námět k úvahám. Já si myslím, že přeci jen byl rozdíl mezi lidmi, ba i mezi komunisty na různých místech v tu ošklivou dobu, v níž jsem prožil většinu života. Přesto mám za to, že ani ti nejlepší ze členů KSČ(M) by neměli být v čele státu. Nic jim nevyčítám, nemám je jednotlivě za viníky hrůz a chápu mnohé pohnutky, které je mohly ke členství ve straně, jež slula předvoj dělnické třídy, vést.

Stát se svými mocemi má být garantem svobod této demokratické republiky. Kdo jednou selhal ve věci svobod a demokracie, ať již z jakýchkoli důvodů, neměl by být na čelných místech státu a jeho mocí. Ba i bych řekl, že by v nich neměl být vůbec účasten.

Na jednu stranu slyšíme od kdejakých politiků, že s KSČ nic a vůbec, na straně druhé se politické strany neostýchají mít za členy (a dokonce i v nejvyšších svých orgánech) tzv. bývalé komunisty. Mé pochopení nemají. Je to veskrze falešná politika ze známosti, protekce nebo kdovíčeho ještě. A že toho není málo, nejen lidé v článku pojmenovaní. Ale budiž, jací jsou jejich voliči, takové jsou i ty strany. Mnoho lidí znechuceně resignovalo na nějaká angažmá pro republiku, otrlejší toho využívají a nejotrlejší se skutečně dokážou postavit, jak autor poznamenává, i do role karatelů. I takových, jejichž příšerné stati, apelující na potrestání rušitelů klidného průběhu májových oslav kdesi v Čechách, lze dohledat v Rudém právu z té doby. A tito karatelé jsou dnes nejspíše přesvědčeni o svém osvícenství, jinak by jim přeci stud nedovoloval byť i jen předstoupit před masy.

Mám takovou otázku: KSČM se omluvila národu za své počínání v minulosti. Čert vem takovou omluvu, nevěřím v její opravdovost. Ale ptám se: Kdy se omluví ti do jiných politických stran porevolučně přerození bývalí komunisté? Zatím jsem neslyšel jedinou omluvu právě od nich. A je jedno, jestli do KSČ vstoupili v roce 1958 nebo 1988 nebo jindy.