V posledních týdnech a dnech věnuje Právo prezidentu republiky tolik prostoru jako nikdy předtím. Bezmála jako předsedovi české vlády. Jediný rozdíl je v tom, že zatímco informace, zprávy a komentáře o premiérovi nesou znaménko plus, v případě Václava Klause znaménko mínus. Redaktoři, komentátoři a externí dodavatelé se činí, aby zaplnili stránky převážně prefabrikovanými materiály, jejichž motivem je vždy totéž: zlý, záludný a na hraně svých ústavních pravomocí (či dokonce za ní) jednající prezident.

Těmto útokům se na jednu stranu nelze divit. Právo jako vládní deník stojí v čele mediální „agitace“ v předvolební kampani premiéra a jeho politické strany, zatímco prezident svými neskrývanými názory, zakotvením i „politickým původem“ by měl podle mínění redakce bojovat na opačné straně politického spektra, a je proto nutné na něj útočit. Právo si k tomu již před časem uzákonilo i termín, kterým povinně začíná každá komentářová zmínka o hlavě státu: „Čestný předseda ODS a prezident republiky Václav Klaus“.

Potud by vše bylo vlastně normální a pochopitelné. Horší je, že to „kobercové“ bombardování Hradu je vedeno nefér prostředky, nepravdivými, polopravdivými či zcela smyšlenými konstrukcemi, výklady a interpretacemi prezidentových činů a slov.

Je zhola nemožné reagovat na desítky a stovky jednotlivých výpadů a útoků, ač by si je bezpochyby organizátoři této kampaně zoufale přáli. Jde jim v tom přece o jediné: Vtáhnout prezidenta republiky do předvolební kampaně, učinit ho zástupným cílem předvolebního klání, vyprovokovat ho nepravdivými a často i urážlivými interpretacemi či spekulacemi k ostrým výrokům, na které by opět někdo ještě ostřeji reagoval, a pokusit se tím zvednut hladinu poněkud opadajícího veřejného zájmu o nekonečné, únavné a často za hranicí slušnosti se pohybující předvolební střety. Nejdráždivější na tom pak pro útočníky je fakt, že navzdory této kampani požívá prezident ve veřejnosti nadále vysokou důvěru.

Zcela uměle je proto také do parlamentní předvolební kampaně opakovaně vnášeno téma volby prezidenta, které je zcela neaktuální. Téměř každodenně se na prostoru tiskové strany dozvídáme, že z těch či oněch důvodů „prezident si počíná v mnoha směrech neústavně“ (naposledy včera J. Pehe v článku Soudcokracie, nebo klausokracie.). Nebo (také včera J. Hanák v redakčním komentáři Jiné cesty) „Svoboda, demokracie a prosperita chodí zřejmě po jiných cestách, než náš pan prezident. Nepotkávají se.“ Nebo cokoli na tento způsob. Je to prostě hloupé a smutné.

Ještě smutnější je, že se do této kampaně čas od času nechají zatáhnout i lidé, kteří netuší, oč v celém jejím širším kontextu jde, a pouze ve „svatém“ protiklausovském nadšení použijí slova, která jejich pověsti rozhodně neprospívají. A snad vůbec nejsmutnější je to u exprezidenta Václava Havla, který svůj letitý problém a komplex z Václava Klause učinil rovněž hlavním tématem svého hlasitého a jako vždy značně nemotorného vstupu do předvolební kampaně na straně politické formace současného premiéra. Ostatně V. Havel vstupoval bez skrupulí do předvolebních kampaní už jako prezident. Václav Klaus – i když by si to mnozí přáli – touto cestou však v žádném případě nepůjde. Jako dosud vždy dostojí svým povinnostem prezidenta jednajícího přísně v rámci ústavních pravomocí a povinností a stojícího mimo politické strany.

Pro všechny, kteří chtějí skutečně vědět, co v této době dělá a co říká hlava českého státu, mám jedinou i když obtížnou radu: Čtěte pouze autentické texty či rozhovory prezidenta republiky. Bez výhrady všechno ostatní, co na stránkách Práva najdete a co tak či onak začíná slovy „prezident řekl, že…“ si odmocňujte koeficientem politických zájmů autorů tohoto zlovolného kobercového politického bombardování. To sice bývá zpočátku efektní a efektivní, ale jak nás historie nejednou poučila, důsledky se často obrátí proti jeho původcům.