V pátek 16. října 2009 Václav Klaus, jak řekl prezidentův kancléř Jiří Weigel, oznámil, že jeho požadavek na výjimku z Listiny základních práv a svobod bude možné splnit po vzoru Irska, to znamená bez nové ratifikace. A o den později ČTK citovala přímo Václava Klause, který řekl: "Vlak s Lisabonskou smlouvou se však už rozjel tak rychle a je tak daleko, že ho asi nebude možné zastavit ani vrátit, jakkoliv bychom si to mnozí přáli." Vše tedy už záleží jen na Ústavním soudu. Pakliže 27. října neshledá smlouvu v rozporu s naší ústavou, president ji po zmíněných prohlášeních s největší pravděpodobností podepíše..

Stalo se to, co mnozí znalci české politiky předpokládali. Stačilo, aby české politické strany pohrozily, že v případě prodlužování prezidentova vzdoru podají kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, který by pak vynesl nález, kterým by prezidentovi kvůli porušování jeho povinností vzal právo ratifikace a přenesl ho na předsedu vlády. To byl zřejmě i důvod, proč celou dobu premiér Fischer hovořil o tom, že u nás bude smlouva do konce roku ratifikována.

Nebezpečná otázka zní: Jsou tímto prohlášením následky obstrukcí prezidenta republiky pro Českou republiku zažehnány? Obávám se, že nikoliv: negativní následky za počínání Václava Klause pocítíme dlouhodobě, protože jsme se pro zbytek exkluzivního klubu, jakým je Evropská unie, stali nevypočitatelnými a nevychovanými členy.

O té nevypočítatelnosti bylo již napsáno dost, proto jen stručně: Pokud jsme měli připomínky, měli jsme je podat spolu s Iry a s Poláky již před dvěma lety. Zvlášť proto, že přišly od prezidenta, který vládě k vyjednání dal pověření i instrukce. Takhle je jeho jednání vykládáno jako zřetelná obstrukce.

A nevychovanost v očích Evropy, kde politika je staletí kultivována, a tudíž pracuje s rituály a symbolikou, je vnímána jako hrubý prohřešek: plebejství tam v žádném případě není ctností. A Václav Klaus se v minulých dnech dopustil dvou hrubých prohřešků proti slušnému chování, které mu (a tudíž i nám, protože my jsme si ho zvolili a jsme za jeho chování zodpovědní!) evropské elity jistě neodpustí: zaprvé sdělil připomínku k Lisabonské smlouvě, která vše komplikuje, předsedajícímu švédskému předsedovi vlády Fredriku Reinfeldtovi telefonicky. A za druhé, o odmítání podpisu a ohrožení suverenity České republiky hovořil veřejně na tiskové konferenci spolu s ruským prezidentem Medveděvem z jeho rezidence, tedy z cizího území, které nepatří k Evropské unii ani ke spojencům v NATO.

Velice zřetelně to řekl tento týden ČTK profesor ústavní filozofie z university v Cardiffu Jiří Přibáň: „Za toto vydírání EU a partnerských zemí zaplatí Česká republika vysokou cenu. Je to situace, na kterou se nezapomíná a kterou nám samozřejmě v budoucnu připomenou. Kdyby se mě někdo před týdnem zeptal, jestli je možné, aby si prezident kladl pro ratifikaci další podmínky, tak se mu vysměji a řeknu, že to je možné v orientálních despociích, ale ne v ústavním státě."

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel