Nastal čas vážného promýšlení i odpovědných rozhodnutí. Je také léto, doba dovolených, občané nejsou tak netrpěliví, proto čas tolik nespěchá.
Je však třeba jej kladně využít, a ne promarnit, jako se stalo s kandidaturou ODS na předsedu Sněmovny.

Miroslava Němcová již před čtyřmi lety byla zvolena místopředsedkyní až po několikrát opakovaném hlasování. Nyní nedostala ani všechny hlasy trojkoalice. Svědčí to o tom, že vedení ODS dosud nevyvodilo realistické závěry z poměru sněmovních sil. Potvrdilo se, že žádné řešení nelze prosadit silově, ale jedině parlamentními metodami, tj. jednáním a dohodami, z nichž nemůže být nikdo předem vylučován. Je primitivním pokusem odsouzeným k nezdaru chtít izolovat ČSSD, s níž je předpokládaná koalice pod vedením ODS ochotna jednat, od KSČM. Tři koaliční strany musí vzít na vědomí, že za stávajících poměrů vyjádřených volebními výsledky ČSSD i KSČM hájí hodnoty sociálního státu. Tyto by podle koaliční smlouvy měly být oslabeny a rušeny. Připomeňme si slova Václava Klause o „zaplevelení“ ústavy sociálními právy a široce ohlašovaný záměr ODS, kterým je eroze sociálního státu.

V tomto ohledu základní rozdíl mezi levicí a pravicí v ČR trvá - a tady jsou si programové požadavky ČSSD a KSČM blízké. Ty jsou důležitější než vzpomínky na minulost, kterou už značná část našich současníků z vlastní zkušenosti nepoznala.

Představitelé ODS i KDU-ČSL by měli vzít na vědomí, že z hlediska ústavní zásady rovnosti i důvodů obecně politických má každý hlas občana jako voliče i každý hlas poslance, bez ohledu na jeho stranickou příslušnost, stejnou váhu. Proto ČSSD bude, což činila už od voleb v r. 1996, při rozdělování funkcí ve Sněmovně prosazovat zásadu poměrného zastoupení.

Čím dříve se představitelé ODS oprostí od neodůvodněného triumfalismu a budou postupovat střízlivě s respektováním reálného poměru sil, tím lépe bude pro ně i pro celou zemi.

V dosavadní historii ČR nebyla nikdy situace, aby čtyři nejvyšší ústavní funkce, prezident republiky, předseda Senátu, předseda Sněmovny a předseda vlády, obsadili představitelé pouze jedné strany. Není ani žádný důvod, aby se to nyní změnilo. I když to žádný právní předpis nezakazuje, není to v souladu s principy politické plurality, kterou garantuje naše ústava. Občané si zvykli, že v těchto ústavních funkcích jsou představitelé různých stran, a není důvod pokoušet se tyto zvyklosti silově měnit.

Všichni činitelé by se v této složité situace měli vyvarovat výroků, které vyvolávají v občanech nejistotu a zneklidnění. I když Ústava ČR nemá a nemůže mít přesná pravidla pro řešení všech situací, je možné v jejím rámci a s použitím jejích ustanovení problematiku ustavení funkcionářů a orgánů Sněmovny a potom demise současné vlády a jmenování nové vlády řešit.

Pokud se prvý pokus o vytvoření nové vlády nepodaří a vláda nezíská ve Sněmovně důvěru, nebude to žádné neštěstí. Jsou tu ústavní pravidla, jak pokračovat. Půjde jen o to, aby všichni politikové postupovali v souladu s principy parlamentní demokracie, ctili zásady politické plurality, ústavní rovnosti a aby měli na zřeteli, že zájmy demokratického právního státu v ČR, jenž má podle Listiny základních práv a svobod také charakter státu sociálního, jsou významnější než nejrůznější partikulární zájmy stran i osobní interesy jejich momentálních předáků.

Právo, 3.6.2006

Autor je poslanec za ČSSD