Tři české strany Národní fronty získaly po listopadu 89 do vínku několik výhod – členy, strukturu a majetek. Jinak s nimi naložili lidovci, jinak socialisté a jinak komunisté. Druhá skupina již prakticky neexistuje - v 90. letech se proschůzovala k bezvýznamnosti.

Vzpomněl jsem si na to při sledování urputné snahy KSČM bojovat s podobně krutou realitou. Komunistům stárnou členové, nedostává se jim kandidátů ani voličů a musí sledovat, jak se do popředí hrnou onačejší radikálové.

Po podzimních volbách komunistům sice přibyl jeden primátor, šest místostarostů a pět radních, ovšem vděčí za to hlavně specifikům komunální politiky a také hnutí ANO, které je podobně jako ČSSD ochotno s nimi spolupracovat. Dokonce i kdyby současná politická krize v Karlovarském kraji vyústila ve volby, dá se očekávat, že tam komunisté zůstanou u vesla, ať už vedle babišovců, nebo ČSSD.

Přesto ale komunisté slábnou. Do Senátu na podzim nepropašovali ani jediného svého adepta. Jako páté kolo u vozu se jeví i ve Sněmovně, přestože jejich poslanci patří k nejpracovitějším.

Když se v prosinci sešel ústřední výbor KSČM, čekalo se, že předseda Vojtěch Filip naváže na svoji ostrou, těsně povolební kritiku do vlastních řad. Tenkrát mluvil o neochotě starých komunistů dát prostor neokoukaným tvářím. Komunistické vedení se ale s odstupem rozhodlo hledat viníky v okolním krutém světě. Zároveň zavelelo k užší spolupráci s občanskými sdruženími a iniciativami. V minulých dnech pak Ludvík Šulda, vedoucí Oddělení ÚV KSČM pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež předvedl v Haló novinách detailní znalost svěřeného úseku.

Ví, že vedle včelařů a hasičů existují i alternativní platformy mládeže, že je nutné pronikat na akademickou půdu a na levicově orientované internetové servery, správně sází na nabídku bezplatné právní pomoci občanům v nouzi. Zároveň si však postěžoval, že straníci si leckde vystačí s partnerstvím s tradičními spojenci, jako jsou Kluby českého pohraničí, Levicové kluby žen, Společnost česko-kubánského přátelství, Komunistický svaz mládeže, Společnost Julia Fučíka, Slovanský výbor apod., a neusilují o expanzi do nových oblastí.

Jenže ani usnesení, ani dobré rady z ústředního sekretariátu nenahradí politický instinkt, který většině komunistických dinosaurů schází. Pro příklad není nutné chodit daleko.

V sídle KSČM probíhá výstava původně uspořádaná, cituji, ke „Dni zářící hvězdy – dni narození věčného generálního tajemníka Korejské strany práce soudruha Kim Čong-ila“. Až po mediální kritice se z akce stala výstava o životě lidí v Korejské lidově demokratické republice. Předseda Filip a místopředseda Jiří Dolejš dali od projektu ruce pryč. Přitom jej zaštítil první místopředseda KSČM Petr Šimůnek. Jak jinak to nazvat, než jako mix apatie jedněch a krátkozrakosti druhých. Copak lze radikálně naladěné voliče lákat na oslavy zahnívající diktatury zbídačující Severní Koreu?

Ukazuje se, že komunisté se sice nezbavili perverzních choutek - ale na druhou stranu buďme rádi, že nenaskakují na módní vlny islamofobie či anticiganismu, které zůstávají doménou extrémních proudů na pravici. Kdyby se však přesto chtěli vzchopit, dají spíš na radu svého primátora z Havířova Daniela Pawlase, podle něhož „do budoucna bude důležité stranu otevřít i jiným názorovým proudům a hledat vize moderní společnosti a jejího demokratického fungování.“

Stojí ale o „moderní společnost“ v řadách KSČM též někdo jiný než skupina pragmatických komunálních politiků, kteří by rádi ještě nějakou dobu ve svých kancelářích vydrželi?