POLITIKA: Když nepracují, ať neberou plat
Týden před kongresem ODS se zdálo, že Mirek Topolánek přece jen sbírá odvahu k rozumnému řešení. Zdálo se, že silný (rozuměj: málo konkrétní) mandát potřebuje k tomu, aby dohodl dočasnou konfiguraci, která se bude nějak opírat o sociální demokracii i ODS. Pokud ODS neumí bez ČSSD zařídit předčasné volby, jiné řešení se ani nerýsuje. Ani žádný sebelepší šachista ho nevymyslel.
Co od nás čeká svět
Před čtrnácti dny se zdálo, že Topolánek mohl v premiérské funkci dozrát. Proč? Protože funkce předsedy vlády znamená ocitnout se občas v zahraničí a mluvit denně s diplomaty. Topolánek od nich musí slyšet toto: už to není legrační, sestavte vládu s konkrétním mandátem, potřebujeme čitelného partnera. To samé musí premiér slyšet v Evropské komisi, od Mezinárodního měnového fondu či Světové banky.
Od kongresu ODS uběhlo deset dní, dohoda se nerýsuje, vláda do Mikuláše nebude a kooperace mezi politiky je stále na úrovni 4. června 2006. Jeden den čteme o čtyřkoalici, pak o velké koalici s nárazníkem lidovců, potom bez nárazníku, pak o dvojkoalici ODS-KDU-ČSL s tolerancí ČSSD...
Nejprve se s řešením politické krize čekalo na senátní a komunální volby, pak to byl kongres ODS, teď prý rozhodne kongres lidovců někdy na Mikuláše (jako kdyby bylo třeba na ně čekat). Není vůbec žádná pochybnost, že po sjezdu lidovců se najde další mezník. Bude to Štědrý den, Nový rok, Štědrý den za rok.
Místo aby Topolánek uzrál v zodpovědného státníka, dostal se po kongresu opět do stavu podivného omámení: voliči nás přece odměnili za to, že jsme se s Paroubkem nedohodli. Je to tak opravdu? Po osmi letech vlády ČSSD žádají voliči změnu. Neznamená to ale, že si občané nepřejí řešení. Politická nestabilita je špatná a brzy se promítne i do expektací účastníků trhu a byznysu.
Vyhrocovat postoje dovede každý amatér. Teprve v okamžiku, kdy je po volbách třeba hledat kompromis, se může politik projevit jako profesionál. Teprve za tuto práci ho my daňoví poplatníci platíme. Pokud politici nepracují, ať se vzdají platu. A kompromis - jak chápe kromě českých politiků každé malé dítě - znamená ústupky na obou stranách.
Kdo tu kazí hru?
Před a při kongresu ODS se rýsovala vyjednávací pozice ODS proti ČSSD docela rozumně a asi takto: více reforem-delší mandát pro vládu, méně reforem-krátký mandát. ODS teď každopádně hrozí, že získá image toho, kdo je zodpovědný za obstrukce. Tu, kterou měl po volbách jednoznačně Paroubek. Nyní ale ČSSD v mnohých věcech evidentně ustupuje: Paroubek nabízí, že ve vládě nebude, Sobotka navrhuje rozumný úklid ve veřejných financích, Škromach se dokonce zmínil o možnosti novelizovat zákoník práce. Jaký kompromis nabízí Topolánek? Ztráta prestiže a veřejné podpory může být rychlá. A lidé začnou být brzy tak otrlí, že po roce bez vlády možná mnozí nepohrdnou jakoukoli vládou. A kdopak by jí asi sestavoval ve třetím pokusu?
HN, 29.112006
Co od nás čeká svět
Před čtrnácti dny se zdálo, že Topolánek mohl v premiérské funkci dozrát. Proč? Protože funkce předsedy vlády znamená ocitnout se občas v zahraničí a mluvit denně s diplomaty. Topolánek od nich musí slyšet toto: už to není legrační, sestavte vládu s konkrétním mandátem, potřebujeme čitelného partnera. To samé musí premiér slyšet v Evropské komisi, od Mezinárodního měnového fondu či Světové banky.
Od kongresu ODS uběhlo deset dní, dohoda se nerýsuje, vláda do Mikuláše nebude a kooperace mezi politiky je stále na úrovni 4. června 2006. Jeden den čteme o čtyřkoalici, pak o velké koalici s nárazníkem lidovců, potom bez nárazníku, pak o dvojkoalici ODS-KDU-ČSL s tolerancí ČSSD...
Nejprve se s řešením politické krize čekalo na senátní a komunální volby, pak to byl kongres ODS, teď prý rozhodne kongres lidovců někdy na Mikuláše (jako kdyby bylo třeba na ně čekat). Není vůbec žádná pochybnost, že po sjezdu lidovců se najde další mezník. Bude to Štědrý den, Nový rok, Štědrý den za rok.
Místo aby Topolánek uzrál v zodpovědného státníka, dostal se po kongresu opět do stavu podivného omámení: voliči nás přece odměnili za to, že jsme se s Paroubkem nedohodli. Je to tak opravdu? Po osmi letech vlády ČSSD žádají voliči změnu. Neznamená to ale, že si občané nepřejí řešení. Politická nestabilita je špatná a brzy se promítne i do expektací účastníků trhu a byznysu.
Vyhrocovat postoje dovede každý amatér. Teprve v okamžiku, kdy je po volbách třeba hledat kompromis, se může politik projevit jako profesionál. Teprve za tuto práci ho my daňoví poplatníci platíme. Pokud politici nepracují, ať se vzdají platu. A kompromis - jak chápe kromě českých politiků každé malé dítě - znamená ústupky na obou stranách.
Kdo tu kazí hru?
Před a při kongresu ODS se rýsovala vyjednávací pozice ODS proti ČSSD docela rozumně a asi takto: více reforem-delší mandát pro vládu, méně reforem-krátký mandát. ODS teď každopádně hrozí, že získá image toho, kdo je zodpovědný za obstrukce. Tu, kterou měl po volbách jednoznačně Paroubek. Nyní ale ČSSD v mnohých věcech evidentně ustupuje: Paroubek nabízí, že ve vládě nebude, Sobotka navrhuje rozumný úklid ve veřejných financích, Škromach se dokonce zmínil o možnosti novelizovat zákoník práce. Jaký kompromis nabízí Topolánek? Ztráta prestiže a veřejné podpory může být rychlá. A lidé začnou být brzy tak otrlí, že po roce bez vlády možná mnozí nepohrdnou jakoukoli vládou. A kdopak by jí asi sestavoval ve třetím pokusu?
HN, 29.112006
