Hádky politiků v televizních debatách často provází mávání nejrůznějšími grafy a tabulkami. Speciálně diskuse o veřejných financích jimi bývá prošpikována tak, že za haldou papírů není vidět samotné řečníky. ODS sčítá deficity za vlád sociálnědemokratických premiérů a uvádí výsledek jako hřích levice. Jenže zapomíná na dědictví Konsolidační banky (později České konsolidační agentury, ČKA) a také na dobu opoziční smlouvy s ČSSD. Sociální demokraté na druhé straně uvádějí loňský a letošní schodek rozpočtu za dílo Miroslava Kalouska (TOP 09) a Mirka Topolánka (ODS) bez ohledu na vliv importované hospodářské krize.

Kdo tedy ve skutečnosti zadlužil zemi více? Odpověď není jednoduchá. Kromě nákladů na Konsolidační banku a oddlužení bankovního sektoru je třeba brát v úvahu i celkovou mírou transformačních nákladů, cenu opoziční smlouvy a způsob utracení zisků z privatizace. Čistě metodikou deficitů státních rozpočtů jasně dominuje zadlužení vzniklé během vlád ČSSD. Prostým součtem je ODS odpovědná za 277 miliard a ČSSD za 527 miliard korun. Jenže jak naložit s účtem za transformaci ve výši 546 miliard korun, jak jej vystavilo za roky 1991 až 2005 ministerstvo financí?

Se lvem v zádech

Za státní peníze byla z bank odkoupena aktiva v hodnotě kolem 600 až 800 miliard korun. U všech těchto pohledávek byla provedena revize a následně doznaly přecenění. Dlužník nesměl odkupovat pohledávky sám vůči sobě, což se však často obcházelo pomocí třetího subjektu. Toto byl první způsob, jak mnoho dlužníků přišlo zpět ke svým mnohamilionovým závazkům za zlomek jejich ceny. Pohledávky se od bank často vykupovaly v průměru za 60 až 80 procent nominální hodnoty a následně prodávaly za deset až třicet procent, v některých případech ještě levněji. A to i přesto, že byly nezřídka zajištěny zástavními právy, a tudíž snadno vymahatelné. „Dlužník banky, která usoudila, že jeho dluh je nedobytným, a proto ho převedla na Konsolidační banku, dostal příležitost koupit si svůj vlastní dluh za desetinu dlužné částky. Stát za něj tedy 90 procent dluhu velkoryse zaplatil sám. Který dlužník měl takovéto štěstí a jak velké to štěstí bylo, to samozřejmě záleželo na známostech ve vedení konsolidační agentury, blahovůli poslanců, kteří byli v dozorčí radě nebo představenstvu, a ochotě dlužníka odvádět desátky,“ popisuje situaci bez obalu ekonom a někdejší ministr pro privatizaci Tomáš Ježek. Na druhou stranu bývalí pracovníci ČKA toto schéma popírají. „Pohledávky často měly jinou právní vadu, někdy ani nebylo jasné, kdo vlastně dluží. Proto byly oceněny hůře,“ uvádí jeden z vysoce postavených manažerů agentury, který si nepřál být jmenován. Ze své vlastní činnosti prodělala ČKA celkem zhruba sto miliard korun. Spolu s účtem za IPB jde zhruba o dvě stě padesát miliard, které zmizely do neznáma. Komu tedy tyto peníze přičíst k „dobru“?

Oranžoví versus modří

Na příkladu ČKA je vidět, že nezáleží tolik na tom, kdo zemi vládne. Zatímco deficity státního rozpočtu jsou za vlád ČSSD jednoznačně násobně vyšší, v jejich pozadí spočívá relativně „nevinný“ nákup voličů za peníze nás všech. Mimoto první socialistické dluhy za vlády Miloše Zemana jsou obhajitelné aktivní fiskální politikou, neboť země v té době právě prošla krizí. Dluhy za vlád tria Vladimír Špidla, Stanislav Gross a Jiří Paroubek, sekundovaného Bohuslavem Sobotkou v roli ministra financí, již plynou z čistého populismu. Jenže proti ODS, která na státním rozpočtu zanechala jen drobné šrámy, zase stojí největší privatizační skandály, nezvládnutí bankovního sektoru včetně dluhu po ČKA. Praxe konsolidační agentury však pokračovala i během vlád sociálních demokratů až do roku 2007. Z čistě finančního hlediska není možné přesně stanovit, která strana vlastně zadlužila Česko víc, zejména protože dozorčí rada ČKA často měnila barvy. Přesto však lze říci, že podstatná většina závadného dění v Konsolidační agentuře se uskutečnila za vlád ODS, včetně nastartování kauzy IPB. „Za prvopočátek pádu IPB je zodpovědná vláda ODS, která v bance ztratila majoritu, a tím pádem kontrolu nad ní,“ uvádí ministr financí Eduard Janota, který se mimochodem přihlásil k programu TOP 09. Potom tedy vychází, že oba tábory uškodily za uplynulých dvacet let veřejným financím prakticky stejnou měrou.

Týdeník EURO 21/2010