POLITIKA: Kapitalismus a privatizace - ruzyňské letiště
Ukazuje se, že veřejnost ztotožňuje kapitalismus se soukromým vlastnictvím. Vždyť ten, kdo něco má, je za vodou. Již nemusí v životě dělat vůbec nic. A to je ve vulgárním pojetí totožné s rájem na zemi. To byla kdysi komunistická vábnička, které naletěli mnozí: vezmeme majetek bohatým a rozdělíme si ho mezi sebou, takže všichni budeme mít dost. Konce toho experimentu v rozkrádání známe. Avšak po zvratu v roce 1989 nastalo něco podobného. Nyní se ovšem rozkrádalo nikoliv již soukromé vlastnictví nýbrž vlastnictví státní a společné. Leč lidský motiv je pořád stejný.
Jistě platí, že bez soukromého vlastnictví je kapitalismus vyloučený, ovšem kapitalismus má ve své povaze ještě daleko principiálnější rys, bez nějž nutně ztroskotá. Předpokladem kapitalismu je totiž hra podle pravidel: fair play. Tudíž nikoliv popuštění uzdy živelnému boji každého s každým. Bez regulace pomocí zákonů žádný kapitalismus fungovat nebude. Dějinná zkušenost to potvrzuje, přičemž naopak tam, kde se zákony začnou dodržovat, dochází k prudkému rozmachu i bohatnutí společnosti.
Stále slyšíme a čteme o tom, že kapitalismus nemá žádné meze. Avšak toto je ryze postkomunistická verze kapitalismu šířená nyní hlavně z Hradu a má se skutečným kapitalismem vlastně pramálo společného. První prorok ekonomie vůbec a kapitalismu zejména Adam Smith byl hluboce věřícím člověkem, jehož původním zaměřením byla morální filosofie s tím, že teprve na tomto pozadí koncipoval své pojetí volného trhu. Ona "neviditelná" ruka je "viditelná" tehdy, když pochopíme to, že všechny transakce se musí dít podle spravedlivého řádu. "Vytvoření dokonalé spravedlnosti a svobody a rovnosti je velmi prostým tajemstvím, které nejúčinněji zajišťuje vrcholný stupeň prosperity všem společenským třídám" (Wealth, IV.9.17). Ono odmítání právního řádu je zde i na mnoha jiných místech zakladateli kapitalismu na hony vzdáleno.
Takto se dostáváme tomu, co tvoří jádro kapitalismu: kapitalismus nespočívá v soukromém majetku. Majetek v soukromých rukou je podmínka až druhotná s tím, že druhotnost majetku demonstrují mimo jiné akciové společnosti, jejichž vlastníci se vlastně každou minutu mění, či banky a fondy operující s vypůjčenými a svěřenými penězi. Hlavním předpokladem kapitalismu je konkurence čili soutěž právě podle pravidel a nikoliv boj ve volném stylu každého s každým.
Takovým stylem bez skrupulí je ovšem korupce všeho druhu. Jde o napodobeninu kapitalismu a kapitalismus je pak útokem na ni snadno napadán či odmítán. Připomeňme Marxe coby jednoho z prvních: jeho fatální chybou při výkladu kapitalismu bylo, že špatnou podobu trhu vykládal soukromým vlastnictvím a nikoliv monopolizací v důsledku chabě rozvinutého konkurenčního prostředí.
Důsledkem předchozích úvah je, že jedinečné komodity nemá smysl privatizovat vůbec a že leckdy je dokonce třeba je od soukromníků i vykoupit. Příkladem takových věcí, u kterých konkurence není možná, jsou sítě: nádraží a železnice, dálnice i silnice, chodníky, vodovody a kanalizace, elektrické vedení a podobně. Není přece možné vybudovat takovéto sítě několikanásobně vedle sebe. Avšak stejně jsou na tom například nemocnice fakultní/univerzitní či okresní; okresní nemocnice bude v každém okresním městě vždycky leda jedna. Platí sice, že státní vlastnictví příliš efektivní není, avšak některé sektory prostě privatizovat nelze.
To se ovšem týká mimo jiného i ruzyňského letiště. Jistě nikdo nebude chtít budovat řadu dalších letišť kolem Prahy a to, že by Praha měla konkurovat Amsterdamu, Frankfurtu či jiným městům s transkontinentálními letišti, je myslím představa pro každého z nás děsivá (jsem si jist, že plebiscit by v této věci dopadl pro privatizátory žalostně). Jediné, co tak člověka musí napadnout v souvislosti se záměrem privatizovat pražské letiště, je buď prostá hloupost těch, kteří se upnuli k doktríně privatizace všeho, anebo to, že někomu byl přislíben tučný bakšiš.
