Férová volební soutěž do Poslanecké sněmovny?

Tak nám tu změnili pravidla hry. Prý aby to bylo všechno férovější, transparentnější a vůbec tak, aby bylo líp. Je skvělé, že se můžu s ostatními podělit o osobní zkušenosti. A rád. Tak pro začátek: leccos je jinak.

Staré politické strany, které už mnohdy opakovaně prošly Sněmovnou a Senátem, prý měly netransparentní kampaně. Stály ve skutečnosti víc, než kolik vykázaly. Na volby prý nosili kandidáti peníze v igelitkách podle toho, jakou měli šanci na zvolení. Dodavatelé prý šli hodně pod standardní tržní ceny, protože pak dostávali veřejné zakázky po zvolení těch, kterým vyšli vstříc. Já sám důkazy nemám. Nemám ale také žádné iluze. Dokonce souhlasím i s tím, že to chtělo změnu. Jenže tu změnu připravovali ti samí hráči, kvůli kterým měla přijít. Už tehdy tu něco smrdělo.

A tak nám všem novelizovali zákon o sdružování v politických stranách a hnutích a zákon volební. Ochránci transparentnosti jásali, že bude jako konečně líp. Měl jsem tu čest se onoho klání osobně zúčastnit. Předem říkám, že chovám naprostý respekt k výsledkům voleb. Podle mě věrně vystihují stav ve společnosti. Neúspěch má člověk připisovat sám sobě, ne jiným. A příště to udělat líp. Chci se jen podělit o osobní reálnou zkušenost s důsledky těch změn na konkrétních případech. Zkrátka abyste věděli od přímého účastníka, která opravdu bije.

Došlo například ke změně financování stran a hnutí. Vznikla tak první a zásadní nerovnost mezi parlamentními stranami a těmi, které se chtějí pokusit ty v parlamentu vyměnit a nabídnout něco nového. Zatímco parlamentní strany dostávají peníze od státu bez jakéhokoli stropu (záleží jen na počtu jejich poslanců a senátorů) a jde o rozpětí desítek až stovek milionů korun, ty neparlamentní mají strop pro příjem daru ve výši 3 miliony na dárce a rok. Zatímco se všichni daňoví poplatníci podílet skrze státní příspěvky na financování všech politických stran v parlamentu musí, nedali těm mimoparlamentním šanci ani na to, aby jim dárce veřejně ze svých vydělaných a zdaněných peněz svobodně na transparentní účet přispěl tolik, kolik sám chce.

Co třeba přístup veřejnoprávních médií a zákonem deklarovaná pluralita názorů? Není nad osobní zkušenost. Například já si dovolil v jednom pořadu ČRo, kam jsem se dostal jen proto, že mě tam vzít ze zákona museli, odpovídat jinak než ostatní podle nastavených not moderátora. Ihned po vypnutí nahrávacích mikrofonů (naštěstí si dělám vždy záznam svůj) jsem se dozvěděl, že už se tam nedostanu, protože „jestli mi bude v Moskvě líp...“ (srdečné pozdravy panu Vladimíru Krocovi). A to jsem jen obhajoval právo občanů na referendum o Evropské unii jako základ všech domácích politik. Ano, správně, od té doby jsem pozván nebyl.

ČRo nás nechal dvakrát přetočit volební spot, protože prý „poplašná zpráva“. Nebo chtěli, abych přetočil svou vizitku lídra, protože „jste to při porovnání se všemi ostatními určitě četl“. Teprve zaslání mojí vlastní nahrávky, kde moderátorka konstatovala „nečetl jste to, kdyby byl takhle připravený každý...“, způsobilo na druhé straně ticho a odvysílání vizitky v původním znění. Ovšem už s jiným moderátorem, který tu vizitku se mnou nedělal. Snad ta původní ještě žije.

Dozvěděli jsme se o nás, že jsme agenti Putina. Vzpomněl jsem si v ten okamžik, přeci jen mi táhne na padesát, na staré dobré „republiku si rozvracet nedáme“. Jen je teď v kurzu Evropská unie, zejména když chcete, aby se lidé v referendu rozhodli sami. Jinak je to s praktikami hodně podobné. Já jen, až budou v podstatě veřejnoprávní umělci zase bojovat v ulicích za nezávislost našich veřejnoprávních médií.

Fakt dobrým „zlepšením“ je povinnost mít identifikaci každého dárce. Každého. To vám tak někdo ze svého pošle třeba 100 Kč. Sám od sebe a považte, nedá vám předem vědět. To prostě neovlivníte. No jo, jenže kdo to je? To vám banka samozřejmě neřekne a kontakt nemáte. A tak musíte všechny ty dary, které vám občané o své dobré vůli svobodně poslali, zase na své náklady pěkně všechny vrátit. Když to neuděláte, nejenže byste je museli poslat státu, ale ještě by vám napařil dohledový úřad pokutu. Pořádek musí být, to je jasné. Chápu, že námi všemi skrze stát jednou ranou ročně financované parlamentní strany to netrápí.

Závěrem jsem si nechal úřední perličku. Protože jsme o jeden den nestihli kvůli technickým problémům zveřejnění identifikace všech dárců na webu, dostali jsme pokutu 35 000 Kč. To je víc, než jiné parlamentní strany za stejný prohřešek. Zdůvodnění je boží: „Úřad dále při určení výměry pokuty přihlédl ke zvláštnímu kritériu stanovenému v § 16i odst. 2 volebního zákona, tj. dopadu uložené pokuty na možnost další existence kandidující politické strany nebo politického hnutí. Toto kritérium ve své podstatě zohledňuje majetkové poměry kandidujícího subjektu. Protože obviněný jakožto politické hnutí vznikl až v letošním roce, dosud nepředložil výroční finanční zprávu. Skutečnosti vyplývající z volebního a zvláštního účtu obviněného však svědčí o dobrém finančním zázemí. Podle názoru úřadu tedy není namístě uložení pokuty při samé dolní hranici zákonné sazby.“

Sice jsme museli vrátit z 11 000 000 zpět dárci 8 000 000, protože jeho svobodně zaslané zdaněné peníze byly nad zákonný limit, ale podle úřadu jsme na tom byli zkrátka dobře. Dost dobře na to, abychom vytáhli po kampani, do které jsme logicky dali v té době poslední korunu dárců, ještě 35 000 a poslali státu. „Neměl´s zlobit,“ říkal mi kamarád.

Není nad férovou volební kampaň a férová pravidla. A není nad osobní zkušenost, která vám umožní dát vědět lidem, jak co opravdu je, aby to snad jednou bylo opravdu správně.