Boží mlýny melou pomalu, ale spravedlivě. A tak přímé i nepřímé aktéry privatizace Mostecké uhelné dohnaly po dvanácti letech informace, které měly zůstat pod nánosem bankovních a právních kliček a prachu historie. Sice je už mezitím stačily překrýt aktuální kauzy Vondra, Bárta a další, to ovšem neznamená, že bychom měli na Mosteckou uhelnou zapomenout.

Připomeňme, že milionové provize z prodeje se přelévaly z jedné společnosti do druhé, až mimo jiné skončily ve firmě, v níž působil tehdejší pokladník ČSSD, a v nadaci, kterou dva čelní sociální demokraté, Stanislav Gross a Karel Kobes založili, a v jejíchž orgánech další čelní sociální demokraté, Petra Buzková a Zdeněk Škromach, zasedali. Konkrétně šlo o Nadační fond Zdraví pro studenty, jenž deklaroval, že bude podporovat Studentský zdravotní ústav, handicapované studenty a protidrogovou prevenci. Jedinou známou akcí však byla rekonstrukce dietní jídelny pro vysokoškoláky, na niž ovšem přišly jak sponzorské dary, tak dotace od magistrátu. Jaký byl následný osud deseti miliónů, které podivuhodně do nadačního fondu natekly, si nikdo ze zainteresovaných dnes nevzpomíná. Můžeme tedy jen spekulovat, zda sloužily veřejně prospěšným účelům, politickým kariérám nebo soukromým zájmům jedinců spojených s privatizací. Nevíme ani, kdo všechno se umazal a kdo pouze tupě přihlížel. Odhadnout ani nelze, jestli skloňování jmen paní Buzkové a pana Škromacha nesouvisí se zuřícím předsjezdovým bojem v sociální demokracii. Zdeněk Škromach se nechal slyšet, že o fungování nadace se tenkrát vůbec nezajímali. „Teď vidím, že to byla chyba,“ dodal kajícně.

Odkrývá se nám tak jedna nadčasová potíž s politiky levými i pravými. Často mívají tendenci obsazovat spoustu židlí, o jejichž původu a stabilitě nic nevědí. Mohou se tudíž snadno stát i navoněnou zástěrkou nekalých aktivit všemožných vykuků. Kdyby se zaměřili toliko na výkon svých mandátů, udělali by lépe. Nemluvě o tom, že zde máme i skupinu politiků, kterým nějaké „malé domů“ nevadí. Jak ale roztřídit zrno od plev a jak zabránit pochybným finančním transferům? Řešením by mohla být absolutní průhlednost účtů politických stran, účtů politiků ve veřejných funkcích, včetně funkcí partajních, ale i účtů firem či nadací, ve kterých politici působí. Jen si nejsem jist, zda by pro ně hlasovala nadpoloviční většina zákonodárců. A tak nám v onom třídění zatím může pomoci jediné: soustředění se politiků výhradně na zastupitelskou práci. Ti, kteří se budou chtít vrhat i do jiných projektů, pak musí počítat s jakousi presumpcí viny, tedy s přísným a apriori podezřívavým okem veřejnosti.

Odvysíláno na ČRo1