Jára Cimrman dospěl k poznatku, že lidská řeč nevznikla ze snahy dorozumět se, ale z potřeby vykecat se (vyžvanit). Poslanci ji patrně pociťují stejně naléhavě jako zbytek populace. Proč jim tuto potřebu upírat?

"Příšerná žvanírna" a samé přestávky, lamentují poslanci z hnutí ANO nad poměry ve Sněmovně. A hned mají po ruce řešení: Do jednacího řádu se pokusí prosadit zásadu "dvakrát deset minut a dost" omezující příspěvky poslanců. K tomu plánují další zlepšováky – zkrátit přestávky a zrušit právo předsedů klubů (vůdců opozice) přednostně vystupovat na plénu.

Fabrika na zákony

Jenže parlament není fabrika na zákony. Zástupci lidu se potřebují blýsknout, vystavit na odiv své námitky, názory a nápady, musí ukázat, jak je dokážou hájit a prosazovat a jaké intelektuální schopnosti v nich dřímají. Žádají dostatek času k tomu, aby mohli pronášet projevy a aby se na ně mohli připravovat. Nebo aspoň na to, aby se mohli vyžvanit.

Zdůrazňuji však, že žvanivost v parlamentech je běžná věc a nemusí být projevem chorobné vady jedince. Může být součástí taktiky parlamentní menšiny, jejímž cílem je zdržovat jednání, zablokovat je a zmařit přijetí nějakého návrhu, případně přimět většinu ke kompromisům.

Novopečení poslanci a poslankyně ze společenství velkouzenáře Andreje Babiše to nechápou, pochopit nechtějí nebo se prostě snaží umlčet opozici (nejspíš je v tom od všeho trochu). Jejich postoj ale bylo možné předvídat. Pracanty z tohoto protestního hnutí vyneslo do poslaneckých křesel heslo "nejsme jako politici, makáme". Nemůžou se proto nechat rozptylovat, natož zdržovat, protože by "nebylo líp".

Podnět na zvýšení produktivity Sněmovny podpořil předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek ekonomickými argumenty. Vyčíslil náklady na platy poslanců na půl milionu korun denně a k tomu přičetl náklady na provoz Sněmovny 150 tisíc korun denně.

Makat, nebo nemakat?

Porovnávat produkci parlamentu s jeho náklady je však pitomost. Parlament prostě není Babišův masokombinát v Kostelci. Nevycházejí z něj uzeniny, které se prodávají na trhu.

Ostatně pochybuji, že výkonný parlament, jinými slovy rychlá legislativa je to, co tato země potřebuje. Spěch byl možná opodstatněný počátkem století, kdy Česko přebíralo evropskou legislativu a bylo s ní pozadu. Od té doby není k žádné legislativní smršti důvod. Tím spíš, že po smršti často zůstává spoušť.

Vlády v minulých letech přesto v chvatu protlačily parlamentem stovky zákonů. Mnohé z nich se krátce nato opravovaly.

Měnilo se kdeco a často opakovaně – například daně. Důsledkem je nestabilní podnikatelské prostředí.

Politické reprezentace se také trumfovaly v zavádění a rušení poplatků ve zdravotnictví či sKaret. Prosadily a poté zavrhly superhrubou mzdu. Spustily druhý pilíř důchodové reformy, který se teď chystají zastavit.

Mám za to, že český parlament až příliš často funguje podle následujícího schématu: Většina přehlasuje (umlčí) menšinu a za čtyři roky (nebo i dřív) to nová většina (většinou bývalá menšina) i s úroky vrátí nové menšině (někdejší většině).

Bylo by zajímavé spočítat, kolik času, peněz a energie se za poslední roky spotřebovalo na změny změn zákonů, případně kolik stálo to, aby nedávno pozměněné zákony byly uvedeny do výchozího stavu.

Jsem přesvědčen, že mnohdy by "bylo líp", kdyby poslanci víc žvanili, dopřávali si delších přestávek a méně hlasovali ("méně makali").

Trpělivost s potížisty

ANO ztrácí trpělivost s opozičními potížisty už po třech měsících. Přitom se ještě s pořádnou obstrukcí vypořádat nemuselo. Ty koalici teprve čekají.

Jednací řád Sněmovny stejně jako jednací řád Senátu ale dává poslancům i senátorům možnost, aby se s obstrukcemi vypořádali. Prostou většinou se mohou usnést na tom, že počet příspěvků a jejich doba budou omezeny. Proč tedy ještě víc utahovat šrouby?

Domnívám se, že bychom je naopak mohli povolit a dát obstrukčníkům víc možností, jak se bránit většině. Američané mají v senátu pojistku proti válcování opozice, které říkají Filibuster Proof Majority. Nemůžou nikomu zatnout tipec jinak, než že se na tom usnesou třípětinovou většinou. Tuto většinu ale vládní strana zpravidla nemá, a tak je motivována, aby s opozicí vyjednávala a nesnažila se ji přetlačit.

Pro zajímavost: Rekordmanem disciplíny nazývané filibuster je Strom Thurmond. V roce 1957 žvanil v americkém senátu nonstop 24 hodin a 18 minut!

Chraňme své žvanily!

Opozice, ať už v Americe, nebo v Česku, vládu zdržuje, hází jí klacky pod nohy a často je nepřístupná kompromisům. Leckomu leze na nervy. To však není důvod k tomu, aby její mluvčí byli okrouháni.

Kdybychom měli dobré vytrvalé žvanily a jednací řád jim dával (nikoli bral) možnost účinně blokovat parlament, mohli bychom se leckdy vyhnout cik-cak legislativě. Nemuseli bychom po každých volbách měnit tolik zákonů.

Proto se přimlouvám za to, aby žvanilové byli v parlamentu chráněni.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce