Intenzívně se nám v těchto dnech kandidáti do Senátu veřejně představují zvukem i obrazem. V neděli to byli pánové Pavel Klener a Michael Kocáb v televizním studiu. Slavný lékař a slavný hudebník. Myslím, že oba pro horní komoru kvalifikovaní, protože by ji určitě obohatili coby osobnosti ve svých oborech úspěšné, ve veřejném životě neopominutelné, kultivovaní muži s celistvým přehledem a jasnými názory.

Jenže ani oni nebyli schopni dát na otázku, proč vůbec kandidují do Senátu, odpověď, na kterou marně čekám tak dlouho, že už jsem téměř rezignoval: kandiduji proto, vážení voliči, že mám osobní ambice završit svůj kariérní růst účastí na správě věcí veřejných v nejvyšším zákonodárném sboru, a hodlám v tom být úspěšný. Předpokládám, že na dně duše každého senátorského čekatele tato věta přebývá, ale jako by se všichni obávali ji sdělit nahlas. Jako kdyby snaha udělat politickou kariéru byla ostudná. Což o to, politika byla, je a bohužel vždy bude zasviněna prohřešky těch, co v ní nemají co pohledávat, to však neznamená, že by se člověk měl stydět do ní s poctivými úmysly vstupovat. Neboť ať už jako volič, nebo politik, stává se občan tehdy Občanem, když se na spravování veřejného života začne aktivně podílet. Každopádně by ale měl mít jasno v tom, co chce dělat, když už to bude dělat po šest let, a to neodvolatelně.

Jak tak ale už druhý týden poslouchám kandidáty do Senátu, mám dojem, že se v něčem přeslechli, když se kandidovat rozhodli, že netuší, kam to vůbec jdou. Jako by šli omylem do kina na film Balada o vojákovi, protože si myslí, že hrajou Baba dala vojákovi. A tak jsem už slyšel, že například Svatopluk Karásek chce pomáhat seniorům a rodinám na vesnici a Luboš Kadlec disciplinovaně prosazovat politiku ODS. Zuzana Baudyšová chce v horní komoře dále bojovat za práva dítěte, zatímco Tomáš Kladívko tam bude řešit problémy Prahy 9. Další příklady bych uváděl jak na běžícím páse.

Nerad beru hodným lidem iluze, ale jediné, co může senátor dle ústavy přímo ovlivnit, je kvalita zákonů. To přece není málo. Posloužit by mu měl parlamentní servis a slušná výplata, aby si mohl opatřit expertní posudky. Voliči by od něho ani neměli víc očekávat a jeho sliby, že jim třeba zařídí opravu silnice za městem, by neměli brát vážně. Od toho mají komunální politiky. Přesto z úst kandidátů tyto sliby padají. Voliči to prostě rádi slyší a budoucí senátoři (stejně jako poslanci) se pak podle toho bohužel chovají.

Právo, 29.9.2008