Příležitost dělá zloděje a s jídlem roste chuť. Tyto dvě pravdy jsou nadčasové a celosvětově platné. Peníze z fondů EU představují lákavé sousto, nad kterým se sbíhaly sliny už šibalům z řady zemí. Bylo by divné, kdyby se s nimi nechystal kšeftovat i někdo u nás.

Zločin navíc nezná politické strany. Přirozeně větší šanci se „spustit“ mají příslušníci vládnoucích skupin. Kdyby zde osm let nevládla ČSSD, mohla být dnes pouta nasazována jiným lidem, svázanými s jinými partajemi. Anebo též stejným: darebákům je přeci jedno, jaké stranické triko oblékají. Zajímavé také je, že korupce zpravidla mívá svou konečnou v předpokojích ústavních činitelů. Namočit ministra je obtížné a zbytečné. S úředníky je práce lehčí.

Aktivity tria Péťa-Doležel-Řehulka zaslouží přesné vyšetření a přísné potrestání. Kdo kdy vešel se Zdeňkem Doleželem v kontakt (na Vysočině, ministerstvu vnitra či Úřadu vlády), musel se pozastavit nad jeho vystupováním, názory, ambicemi. Ovšem chtějte po ministrech a premiérech, aby složitě lustrovali a psychologickým testům podrobovali své spolupracovníky! Bylo by to hezké, leč hektičnosti exekutivních funkcí vzdálené.

Nejedná se o aféru ČSSD, nicméně soc.dem. vážně poznamená. Doležel, trpký plod její personální politiky, již byl ze strany vyloučen dříve, jeho osud nyní následoval starosta Péťa, za něhož se dokonce Jiří Paroubek nad rámec své odpovědnosti omluvil. Lidový dům se zachoval zřetelně, rychle a správně. Přesto pro něj těžké dny nekončí. Naopak.

Máme opět před volbami. Kriminální kauza si přímo říká o politické zúročení. Pročpak byla asi zveřejněna právě teď? Televize Nova nám bude reality show o vylomeninách povedeného trojlístku pouštět na pokračování. Šikovně bude podtrhován údajný záměr spiklenců navždy umlčet plk. Kubice, ačkoli rozum se příčí: po něm by nastoupili další, třeba i tvrdší sekáči. Ať už někdo opravdu prahl po krvi šéfa klíčového policejního útvaru, nebo ne, najde se dost sugestivních vypravěčů, kteří to použijí k legitimizaci absurdní zprávy, s níž Kubice přišel před sněmovními volbami.

Nikoho nemůže překvapit, že ODS má ve věci jasno. Mirek Topolánek, jenž se již nedávno podobně rozjel při obviňování z „fízlování“, nelenil: prý se jedná jen o špičku ledovce. Má důkazy z praxe, nebo se snad po nocích prohrabává policejními šanony? Přitom by premiér určitě lépe udělal, kdyby do latě postavil svého tajemníka Marka „Bormanna“ Dalíka či jednoznačně vyvrátil podezření, že golfové dýchánky Topolánkem založeného občanského sdružení byly financovány z prostředků Hutnické zdravotní pojišťovny.

Není nic hloupějšího než vést politickou válku nad případem, jehož repríze může zabránit pouze seriózní spolupráce všech politiků (zákonodárců) a orgánů činných v trestním řízení. Nastal čas prověřit, zda v předpisech pro rozdělování evropských peněz nezeje díra, zda tučné sumy procházejí rukama spolehlivých osob a zda kontrolní mechanismy fungují, jak mají. Ani nemluvě o neutuchající potřebě stabilní a profesionálně zdatné státní správy s minimalizovanými možnými sklony k vlastnímu obohacování.

Pomyslného Oscara by v disciplíně předvolebního teatrálního ohánění se korupcí bezesporu získala ODS. Jaké kroky v boji s ní učinila, když tak ráda hovoří o neodkladných úkolech, které musí ve vládě plnit důvěra-nedůvěra? Vždyť příště by policejní antony mohly nakládat její členy. Pusťme na chvíli volby z hlavy, neutěšujme se jen božími mlýny, jež melou pomalu, ale spravedlivě, a ptejme se, komu všemu zvoní hrana.

Právo 13.10.2006

ředitel Masarykovy dělnické akademie ČSSD