Není nijak překvapivé, že Bursíkovi zelení postavili proti Klausovi svého protikandidáta a prosazují ho, seč mohou. Nelze se ani divit lidovcům, kteří jsou ve vztahu k současnému prezidentovi rozpolcení. Překvapivé však je, že prezident, který ani pro jednu z těchto stran není nijak podstatnou osobou, se pro ně stal tak důležitý, že riskují svou vlastní politickou budoucnost.

ODS byla schopna nepochybně snést, že šest zelených bude hlasovat pro Švejnara. Že se však postaví za Davida Ratha a Jiřího Paroubka, nutně musí považovat za zradu. Jak bude tahle změna atmosféry ovlivňovat koaliční spolupráci v příštích měsících, je už dnes poměrně jasné. Dominantní bude nedůvěra, podezřívání a neochota podpořit druhou stranu při prosazování pro ni důležitých bodů vládního programu. Nejsilnější politická strana si od politických trpaslíků celkem logicky nenechá líbit úplně všechno. Touha vystavit účet Bursíkovi za to, co při prezidentské volbě předvedl, bude mimořádně vysoká.

Bursíkovo přesvědčení, že nezvolení Klause by koalici nezbořilo, má jistě své oprávnění. Stejně jako ji nemůže rozbít znovuzvolení současného prezidenta. Předčasné volby nyní nikdo chtít nebude, a to ani sociální demokraté vévodící předvolebním průzkumům, když řada současných poslanců se na nové kandidátky nepochybně nedostane.

Lze očekávat, že vláda sice bude dýchat, ale rozhodně nepoběží vpřed. Lidovci budou mít problém s církevními restitucemi, zelení s ekologickou legislativou zatěžující byznys a pozice vlády k návrhům EU na boj s klimatickými změnami bude Bursíkovým zájmům mnohem dále, než by mohla být.

Podstatné je však něco jiného. V šuplících legislativců ODS leží verze nového volebního zákona, který by odstranil riziko opakování volebního patu z roku 2006. Postoj malých stran při prezidentské volbě nepochybně povede k tomu, že ODS a ČSSD najdou společnou řeč v paragrafech, které omezí vliv malých politických stran na sestavování budoucích vlád. Zkušenost posledního pátku si nebude chtít zopakovat ani Topolánek, ani Paroubek. Je navíc možné, že u toho ani jeden z nich nebude. Topolánek připustil pro Klause nedůstojnou tahanici a Paroubek nemá pod kontrolou část svých poslanců.

Topolánek má jedinou šanci, jak obhájit svou pozici, a to je mimořádně tvrdý postup vůči zeleným. Přátelství s Bursíkem nepřežilo zkoušku ohněm. Logicky pak bude muset hledat podporu u části sociálních demokratů. Pokud toho nebude schopen, najde se jiný občanský demokrat, který to dokáže.

Zelení se tak ocitnou pod politickým tlakem, kdy jejich názory nebudou procházet, ale budou muset držet basu, protože se přibližuje naše předsednictví Evropské unii, které považují za zásadní příležitost pro své zviditelnění, a přitom budou přihlížet tomu, jak velké strany pracují na masivním potlačení jejich vlivu. To vše pro volbu ústavního činitele, který pro praktický výkon vládní politiky má jen okrajový význam a jehož zvolení či nezvolení nemá na pozici malých stran fakticky žádný vliv.

Zelení svou pozici vyhranili po zjištění, že by na volbu prezidenta mohl mít vliv Miroslav Šlouf. Důsledky jejich přístupu však Šloufovým záměrům při sbližování konkrétních politiků ODS a ČSSD, jak je zřejmé z výše uvedeného, více než vyhovují.

MfD, 9.2.2008

Autor je komentátor MF Dnes