Žít dnes ve Strakonicích vyžaduje občanskou vyspělost a v každém případě dobré nervy. Ve čtvrtém největším městě jižních Čech byly zrušeny komunální volby, a budou se tedy v příštím roce opakovat.

Aby se celé volby rušily v tak velkém městě, to je opravdu neobvyklé. Pro člověka odjinud je zneklidňující otázkou už to, proč právě ve Strakonicích.

Idylická okresní metropole leží na soutoku Otavy a Volyňky, na jednom břehu se vypíná starobylý hrad, na druhém městský pivovar a štíhlá kostelní věž. Dvě náměstí si dodnes uchovala tradiční půdorys a idylu narušuje v podstatě jen fakt, že značná část obyvatel bydlí v relativně rozlehlých panelových sídlištích.

Malé město, kde se v zásadě musí znát každý s každým, a právě zde měla být zvlášť hrubým způsobem narušena politická soutěž, do té míry, že musel zasáhnout až krajský soud.

Postiženým je v tomto případě hnutí Strakonická Veřejnost. Ovládala většinu městské rady už v uplynulém volebním období a ve volbách získala podporu 51 procent občanů. Protože několik stran zůstalo pod pětiprocentní hranicí, získala nárok na 16 zastupitelů z jednadvaceti.

Starosta Břetislav Hrdlička, který byl oním hrdým vítězem, pociťuje verdikt jako obrovskou nespravedlnost. Čtyři roky prováděl politiku, kterou mnozí označovali jako populistickou, přesto byla natolik efektivní, že se dostatečný počet občanů odebral do volebních místností, aby ho svým hlasem podpořili v dalším vládnutí.

Možná nebyl ve všem úplně rovný a upřímný, prý označoval za dílo své radnice státem postavený obchvat, těsně před volbami oznámil, že se nemusí platit za odpad ani městskou dopravu, ale i kdyby se jakkoli přetvařoval, ve městě ho všichni znali a museli dobře vědět, koho volí. „Je to obrovské pohrdání vůlí občanů,“ postěžoval si Hrdlička, který se profiloval jako odpůrce starých zkorumpovaných stran.

Soudkyně jmenovala řadu důvodů, proč volby zrušila. Hrdličku a jeho spolupracovníky dohnaly zdánlivě nevýznamné prohřešky. Ve zpravodaji své radnice prokazatelně nedával prostor opozici a také zakázal vylepovat před volbami plakáty. Lidé z města ale i bez čtení radničního bulletinu a volebních plakátů museli vědět, s kým mají tu čest a jestli je lepší dosavadní starosta, anebo jeho konkurence.

Přesto nejde brát na lehkou váhu rozhodnutí soudkyně Terezy Kučerové, která nepochybně dobře zná svůj region a dobře ví, co je možné. Kdo zná komunální sféru třeba v jižních Čechách, ten má poměrně jasnou představu, co se mohlo ve Strakonicích stát.

Na radnici středně velkého města závisí nejen společenský, ale také hospodářský život. Radní v zásadě bez kontroly rozdělují funkce v městských institucích a firmách, na rozhodnutí starosty závisí zakázky těch několika místních firem či prosperita živnostníků.

Na koho si zasedne radní, ten si příliš neužije klidného života. Proto se v takovém městě všichni chovají konformně a vlastně jsou se svým životem spokojeni, případně se odstěhují.

Je možné, že to je i případ Strakonic a že porušení pravidel ve volbách pouze dokumentuje, že to radní se svou bohorovností přehnali. Na výzvu soudu tak lidé ze Strakonic nemusí znovu promýšlet jen svou volbu, ale celkový postoj k životu.