Česká sociální demokracie prochází obtížnou zkouškou. Období, kdy se mohla nerušeně věnovat pouze tepání vládní politiky, skončilo. Nyní musí hájit sama sebe. Vše odstartovala kauza Davida Ratha. Dnes se spekuluje o eventuálních prohřešcích dalších hejtmanů, zejména v souvislosti s čerpáním evropských fondů a zadáváním veřejných zakázek. Podzimní volby prozradí, jak se voliči s hromadou faktů, ale i křivých obvinění vypořádali.

Dalším úkolem oranžového týmu je důstojné zvládnutí přímé volby prezidenta republiky. Zatím se zdá, že části partajního vedení je kandidatura Jiřího Dienstbiera přinejmenším ukradená. No a nakonec přijdou volby sněmovní, v nichž je pro ČSSD důležité natolik silné vítězství, které jí umožní vyjednávat o různých koalicích, ať již otevřených, anebo skrytých.

Ovšem místo toho, aby sociální demokracie koncentrovala síly a prodávala svůj program, musí řešit vážné personální otřesy. Jednak se někteří vlivní straníci začínají vzpírat Sobotkovu a Haškovu vedení, jednak v některých regionech, namátkou na Plzeňsku, Ostravsku či ve středních Čechách, probíhají zničující střety různých skupin lokálních politiků.

Jeden takový přiměl k odchodu z ČSSD senátorku Jiřinu Rippelovou. Poslankyně Milada Emmerová si změnu partajního dresu na poslední chvíli rozmyslela. Se sociální demokracií se rozloučil bývalý primátor Havířova František Chobot i nezávislý člen jejího senátního klubu Miroslav Krejča.

V Senátu ČSSD přišla také o kontroverzního Vladimíra Drymla. Jeho bývalí kolegové si vesměs oddychli, nicméně oslabeni byli. Další senátor a dosluhující moravskoslezský hejtman Jaroslav Palas zase veřejně zaútočil na předsedu strany Bohuslava Sobotku kvůli údajným snahám o financování sociální demokracie z prostředků krajů. Není nezajímavé, že první místopředseda ČSSD Michal Hašek podle svých slov v sobotním Právu odmítá tento spor soudit.

Za pozornost také stojí, jak snaživě Drymla a Palase, dosud snad dva nenegativněji přijímané sociální demokraty, teď jako relevantní zdroje citují jak příslušníci politické konkurence, tak někteří novináři.

Na každou chybu ČSSD a hlavně pak na každou dezerci z jejího tábora čekají především dva menší subjekty hlásící se k levici - strany, které si založili zhrzení bývalí předsedové sociální demokracie, Jiří Paroubek a Miloš Zeman. Zejména druhý zmíněný nevynechá příležitost, aby nenabídl lidem odcházejícím z ČSSD kandidaturu tam nebo onam. Sám pak zkouší přetáhnout voliče demokratické levice na svoji stranu při prezidentské volbě.

Politolog Jiří Pehe v deníku Právu napsal, že Strana práv občanů – zemanovci může sehrát užitečnou "sanitární" roli: "Pokud by z ČSSD odešli politici spojení se Zemanovým instrumentálním přístupem k politice, který kulminoval v časech opoziční smlouvy, naskýtá se jakási naděje, že by v sociální demokracii v důležitých postech mohli časem převládnout mladší lidé, pro které není sociálně demokratická politika jen populistické bahniště, kterým se stala pod Zemanovým vedením." Na tyto věty přišla pozoruhodná reakce místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha. Neodsoudil snahu zemanovců oslabovat a personálně tunelovat sociální demokracii, nýbrž vytkl Pehemu, že ČSSD kádruje.

Divoké posuny na levici působí dojmem, že vyhovují nejen stranám, které sociální demokracii konkurují, ale i části sociálních demokratů, kteří si snad naivně myslí, že Miloš Zeman založil jen jakýsi B-tým, jenž má oranžovým pomoci. Byl to přitom Zeman, který coby předseda ČSSD v druhé polovině 90.let členům malých příbuzných partají vzkazoval: "Nebudu s vámi tvořit koalice, ani se s vámi nebudu slučovat. Kdo chcete pomoci levicové politice, vstupte přímo do sociální demokracie." Toto poselství bylo možná tvrdé a arogantní, ale přineslo výsledky. Zatímco někteří sociální demokraté sní o pozvolné integraci nekomunistické levice, Miloš Zeman pouští ČSSD žilou. Třeba se ale svého názoru nevzdal, jenom za centrum levicové politiky nyní nepovažuje sociální demokracii, ale Stranu práv občanů…

Přiznejme Zemanovi, že v roli lídra uměl práskat bičem a držet své ovečky zkrátka. Dnešní sociální demokracie má naopak vedení, které si disciplínu vynutit neumí. Výsledkem je, že interní války s nemalými oběťmi a ústa řady viditelných členů puštěná na špacír snižují volební vyhlídky ČSSD. Chce-li ale sociální demokracie působit jako akceschopná alternativa vůči Nečasově vládě a sní-li též o zprůhlednění levicového spektra, musí nejprve ukázat, že umí nastolit pořádek ve svých vlastních řadách.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6