Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati. Tímto výrokem předpověděla kněžna Libuše ze Starých pověstí českých skvělou budoucnost Prahy. Pronesla ho na Vyšehradě, který se tím stal místem, kde člověk může zažít vznešené city spojené s českou státností.

Emocí spojených s tuzemskou historií s oblibou využívá Občanská demokratická strana (ODS), která do polistopadového politického slovníku přinesla obraty jako Sarajevský atentát, Toleranční patent nebo Poděbradské artikuly.

Tak teď tedy máme z dílny ODS Vyšehradskou deklaraci, kterou přední občanští demokraté vyhlásili na hraně Nuselského údolí, odkud je na Vyšehrad vypínající se za Botičem dobře vidět.

Úplně vzletně nezačíná. První věta doslova zní: „Tato deklarace je výrazem našeho nesouhlasu se způsobem, jakým se vede nebo spíše nevede politická diskuse, dokonce i pouhé dva měsíce před volbami.“

Naštěstí obsahuje víc než protest, konkrétně programový přehled ve dvanácti závazcích, za co chce ODS nasadit síly v předvolebním boji, ve vyjednávání o vládě i při běžné politické práci v nadcházejícím volebním období. Je možné jen pogratulovat, že se drží svých tradičních, tedy konzervativních a ekonomicky liberálních principů.

Samozřejmě se budou snižovat daně i odvody na sociální pojištění, výdajové paušály pro živnostníky se zvýší na úroveň před nástupem současné vlády a zrušeny budou také pokladny EET.

Tradičně by se měla omezit byrokracie i státní dotace soukromým firmám, také si nenecháme nic diktovat od Evropské unie a zvláště odmítneme uprchlické kvóty nebo společnou měnu euro. Naopak se konečně začnou zvyšovat výdaje na společnou obranu v rámci euroatlantického prostoru.

Pokud někoho napadne kritika, může se ventilovat třeba dotazem, kde tedy chce vzít ODS peníze na důchody a zdravotnictví. Jakoby se opět probouzely principy tzv. voodoo ekonomiky používané třeba v Trumpově prezidentské kampani nebo v kampani ODS před jedenácti lety, podle kterých je třeba snížit daňové sazby, aby se na daních vybralo víc peněz.

I nepřítel ODS musí uznat, že strana Petra Fialy vrací předvolební debatu na věcnou úroveň a v zásadě přehledně slibuje, čeho se od ní můžeme dočkat. Dost bylo chaosu, říká Fiala a má pravdu.

Za kvalitu je možné považovat i návrat k programovým kořenům, co také čekat od konzervativní strany, přitom se to nepřehání ani s euroskepsí. Přesto se dá programu ODS vytýkat právě skutečnost, že nedokáže překročit svůj stín.

Tuzemské volební programy – a netýká se to jen ODS – trpí dlouhodobě jedním zásadním nešvarem. Jako kdyby budoucí prosperitu neustále hledaly v posouvání ekonomických parametrů, zvláště tedy daňových sazeb, protože vláda kapitalistického státu zase tolik možností nemá. Je to už zlozvyk.

Proto také když přijde řeč na daně, tak si po zkušenostech minulých let většina podnikatelů, manažerů i nakonec i prostých občanů řekne, ať už se s těmi nekonečnými úpravami daňového systému na pár let přestane.

Teď ani nejde o to, jestli ODS navrhuje něco rozumného, ale jestli má i ten nejvstřícnější návrh na úpravu daňového systému ještě šanci přitáhnout dost voličů.