Hejtman Olomouckého kraje Jiří Rozbořil doplácí na mediální aféru podobně jako hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Oba jsou obviněni z korupce a vyšetřováni na svobodě.

Nová aféra dozorovaná olomouckým vrchním státním zastupitelstvím se už stačila promítnout do preferencí hejtmana Jiřího Rozbořila. Ten se sice statečně brání a odmítá rezignovat, nicméně průzkum popularity hejtmanů již naznačil, že to s jeho popularitou půjde z kopce. Shodou okolností se Rozbořil ocitl, co se popularity týče, v tandemu s rovněž obviněným hejtmanem Libereckého kraje, Martinem Půtou. Ten čelí obvinění již rok a jeho popularita spadla o 15 procentních bodů. Jestliže byl Půta před vypuknutím kauzy jedním z nejlépe hodnocených hejtmanů, po obvinění si udržuje pozici v šedém průměru. (Stojí možná za povšimnutí, že s trvalým nedostatkem popularity se potýká hlavně pražská primátorka Adriana Krnáčová, a to i bez policejního obvinění.)

Jasně se tak na případu obou hejtmanů ukazuje, jak je obvinění dehonestující a jak nestačí žádná slova na obhajobu. Martin Půta na webových stránkách krajského úřadu již mnohokrát dementoval svou účast na údajné korupci, semínko však již bylo zaseto a jeho další politická kariéra je vážně ohrožena. Vzhledem k „rychlosti“, s jakou se tyto kauzy řeší, se tak hejtman stěží dočká výroku soudu do krajských voleb v příštím roce. I osvobozující rozsudek mu však příliš nepomůže, protože, jak je známo, stín pochybností žádný výrok soudu neodvane. Tento konkrétní případ ukazuje, že pokud se člověk dostane na „soupisku“, v níž figurují ti, kteří mají být odměněni „všimným“, nepomůže mu, i kdyby se tam dostal bez svého souhlasu.

Případ olomouckého hejtmana Rozbořila je navíc okořeněn tím, že se jedná o člena vládní strany a ta se ho vehementně snaží dotlačit k abdikaci. Rozbořil, podobně jako Půta, argumentuje tím, že se vůbec ničeho nedopustil a že je v případu propojení policejních důstojníků s politiky a podnikateli naprosto jasně zneužitou figurou (aby v případu skutečně byl alespoň jeden politik).

V minulé dekádě se často říkalo, že Ústavní soud je třetí komorou českého parlamentu, který likviduje zákony, jež napadne politická opozice, pokud jsou v „řádném“ parlamentu schváleny. Nyní se zdá, že v Česku funguje i „čtvrtá komora“ parlamentu, a tím je rukou společnou státní zastupitelství a policie. „Čtvrté komoře“ se dokonce podařilo v roce 2013 odstřelit vládu a dovést tak do konce politickou „revoluci“, na níž nejvíce získal multimiliardář Andrej Babiš.

Ukazuje se tak, že politik je v dnešní době velmi nejisté podnikání. Však si toho také byl Andrej Babiš velmi dobře vědom a pojistil se proti tomu tím, že do svého portfolia firem zahrnul i významná česká média. Babiš je paradoxně naopak jediným, kterému kauza jeho neprokázané vědomé spolupráce s komunistickou tajnou bezpečnostní na Slovensku na popularitě nijak neubrala. Ale na to jsme si už zvykli, že?