Parlamentní Sněmovna schválila 22. srpna tento text: „PS deklaruje, že vtrhnutí vojsk pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa bylo aktem invaze a následné okupace a bylo v rozporu s mezinárodním právem.“

Kdo byl proti? Nikdo. Ani skalní komunisté (si netroufli). Kdo se zdržel? Dle parlamentního webu především tito skalní komunisté v počtu pěti – a také šest zákonodárců vládního hnutí ANO. U komunistů bez překvapení, spíše zaslouží uznání ti, kdo usnesení podpořili: Koníček, Dolejš, Luzar.

Zklamáním pro mě bylo oněch šest poslanců hnutí ANO, přesněji dva jeho zástupci v dolní komoře, kteří mají vztah ke karlovarskému regionu (kde žiji). Jana Vildumetzová (jako čerstvá novomanželka vlastně Mračková Vildumetzová), toho času hejtmanka KV kraje (byť letos chce skončit), a ministr dopravy Dan Ťok. Ten zase kandidoval za Karlovarsko do PS.

Ťok je pro mě, pokud jde o politické názory, něco jako „nepopsaný list“, ale paní hejtmanka? Že by bývalá politička ODS měla problém podpořit stanovisko, že v srpnu 1968 šlo o okupaci? Proč? Nějak mi to „neštymovalo“.

Pravdu jsem se dozvěděl na twitterovém účtu Jany M. Vildumetzové (s odkazem na její Facebook):

- Sněmovna dnes odsoudila vpád vojsk v roce 1968. Invazi a následnou okupaci je třeba i po padesáti letech důrazně odsoudit, nejde jen o to, že byla v rozporu s mezinárodním právem, ale hlavně zmařila řadu lidských životů a odsoudila nás k životu v nesvobodě a celkové stagnaci. Mrzí mě, že technickým nedopatřením jsem usnesení aktivně nemohla podpořit a je tak uvedeno, že jsem se zdržela. Během hlasování jsem totiž nebyla přítomna, protože jsem společně s ministryní Dostálovou jednala s premiérem o krajských tématech, navyšování platů a sociálním bydlení. Proto symbolicky hlasuji „pro“ alespoň touto cestou.

Podobně i na Twitteru ministra Ťoka:

- Nepřehmátl, jednoduše jsem tam vůbec nebyl. Ze sněmovny jsem v 15:30 musel z pracovních důvodů odejít. Pro usnesení odsuzující srpnovou invazi bych pochopitelně hlasoval. Asi jsem se neodhlásil a pirát Pikal před hlasováním přítomné znovu nezaregistroval, jak bývá dobrým zvykem.

Oba zákonodárci nemají tedy s usnesením problém – a za „normálních“ okolností (kdyby byli přítomni) by text podpořili.

Upřímně – ulevilo se mi (ač ANO není můj politický šálek kávy). Na druhou stranu si kladu otázku, nakolik vypovídající jsou přehledy jak kdo hlasoval, když obsahují takovéto údaje?

Poučení pro příště. Bylo by snadné a ovšemže laciné Janu M. Vildumetzovou kritizovat, postavit na paškál – za to, jak (ne)hlasovala. Byla by to ale chyba. Nejprve je nutné věnovat čas hledání pravdy.

Stejskal.estranky.cz