Těžko soudit, jestli sobotní prohlášení komunistické strany k přímé volbě prezidenta dokládá absenci lepších témat, jež by mohla zvednout, anebo dokresluje výhodu klání o Pražský hrad ve srovnání se soubojem o vládní Strakovu akademii.

Prostě výběr prezidenta je personifikovaný a v řadě ohledů přehlednější. Komunisté položili na stůl hned sedm podmínek, které by měl kandidát, jehož nakonec podpoří, splnit. Ochranu národních zájmů nebo zahraniční politiku všech směrů neodmítne žádný.

Komplikovanější to je s požadavkem, aby bylo s KSČM mluveno. Coby stranu zastoupenou v Poslanecké sněmovně ji respektují všichni, takže vyslovené ostrakizace se bát nemusí. Ovšem vřelost nechť od vyzyvatelů Miloše Zemana nečeká. A už úplně může zapomenout, že by některý z občanských adeptů podpořil komunistický plán na dodatečné zdanění tzv. církevních restitucí.

Tipuji, že sítem podmínek KSČM projde jediný Zeman. To by potom mohlo komunisty vést k závěru, že tentokrát výjimečně vlastního uchazeče o prezidentskou funkci nepostaví. Zeman může být přijatelný i pro národovecké radikály z dalších koutů stranického spektra, například pro tým Tomia Okamury.

Některé umírněné strany – jako KDU-ČSL, TOP 09 nebo Starostové a nezávislí – preferují bývalého předsedu Akademie věd Jiřího Drahoše a ODS rozjímá, zda si vybere z oznámených kandidátů, nebo nominuje svého, například Jaroslava Kuberu.

Lídři stranického pelotonu, ANO a ČSSD, jdou cestou vnitrostranických referend. S těmi ještě může být veselo. Andrej Babiš, který původně vzýval a pak zase skrečoval kandidaturu Martina Stropnického, chce nechat své členy hlasovat o všech oznámených jménech. Z výsledku by pak ale mohl mít zamotanou hlavu. Není totiž vůbec jisté, zda srdce jeho kolegů planou pro Miloše Zemana stejně jako to jeho.

No a sociální demokraté hodlají do pomyslného osudí zařadit jen hradní zájemce, kteří si sami řeknou. Zatím tak neučinil žádný, všichni se upejpají. Miloš Zeman nechce k oranžovému křížku, zvlášť poté co mával holí na premiéra Sobotku, a Jiří Drahoš s textařem Michalem Horáčkem se zase prezentují jako přísně nestraničtí kandidáti.

Nakonec se také může stát, že partaje nechají všechno plavat, prohlásí, ať si vyberou lidé, a samy se soustředí na zapeklitější parlamentní a vládní rébus. Prezident při jeho luštění sehraje významnou roli při jmenování příštího premiéra. To však ještě připadne Zemanovi. Jen kdyby mu to nevyšlo, mohl by do dění na jaře promluvit jeho nástupce.

Naopak prezidentští kandidáti se mohou plně věnovat vykreslování svého obrazu před občany, k čemuž patří i sdílení postojů k aktuálním politickým otázkám, a zároveň musí zvládnout kočírovat své kampaně, aby byly v souladu se zákonem a uspěly před Úřadem pro dohled na hospodaření politických stran.

Ten v pátek oznámil, že dosud zaregistroval čtyři volební účty uchazečů o Hrad – vedle Zemana a Drahoše ještě Vratislava Kulhánka a Ivana Smetany. Z hlediska samotné kandidatury je ale podstatnější splnění povinnosti 50 tisíc podpisů pro nominaci – na tomto poli vedou Drahoš, Horáček a Zeman.

Dnešní prezident štěpí společnost natolik, že řada lidí jeho transparentní účet zatěžuje haléřovými dary či rádoby vtipnými vzkazy. Zemanovi, když si nasadí masku oběti štvanice, to ale paradoxně může pomoci při mobilizaci stoupenců.

Jisti si tak můžeme být tím, že i tato prezidentská volba bude divoká a nevyzpytatelná, přestože strany v ní budou hrát jen roli křoví.