Premiér Paroubek se okázale tváří jako respektovaný účastník mezinárodních vztahů. Ve svých vlastních zábavných estrádách se chlubí jmény známých zahraničních politiků, se kterými se kdy setkal. Ponechme stranou, že posedlost význačnými jmény je rysem maloměšťáka, který se dostal v krátké době mezi světovou politickou smetánku; obratný a především zkušený diplomat dobře ví, že hovořit s významným představitelem jiného státu je v diplomacii prostředek, nikoliv cíl. Zkusme zato bilancovat dosavadní premiérovy zahraničněpolitické aktivity.

Značný důraz kladl premiér na svou cestu do Japonska a Číny. Výsledek je ale pro ČR spíše tristní: dosti nezdvořile zkrátil Paroubek pobyt v Japonsku jenom proto, aby čínské představitele ujistil, že ochrana lidských práv již není součástí české zahraniční politiky. Za to si vymohl návštěvu čínského premiéra v Praze a podpis bilaterální smlouvy o ochraně investic. Ta je však pro ČR natolik nevýhodná, že stále není jisté, zda ji parlament vůbec ratifikuje.

Na nedávném pravidelném zasedání velvyslanců mluvil premiér o své možné cestě do Venezuely - v době, kdy její prezident Chávez upevňuje svůj autoritativní režim a stává se bezpečnostní hrozbou pro celý region. Nad Paroubkovou vstřícností vůči diktátorským režimům už kroutí hlavou nejeden diplomat!

Vzpomeňme si také na premiérův výrok podporující územní dělení Kosova na základě etnické příslušnosti jeho obyvatelstva - návrh, který byl v ostrém rozporu s oficiální pozicí vlády, členských států EU i Evropské komise samotné!

Daňové poplatníky by také mělo zajímat, proč jel premiér do Indie krátce poté, co tuto zemi navštívil s mnohem početnější obchodní delegací český prezident? Indie je nesmírně důležitá země, a to nejen z obchodního hlediska. Právě proto se však měla premiérova státní návštěva uskutečnit v delším časovém odstupu, aby byl její přínos větší. Šlo Paroubkovi opravdu o zlepšení exportních možností českých podniků? Nebo šlo o projev marnivosti a dětinské snahy vyrovnat se prezidentovi státu?

O tom, jak moc leží premiérovi na srdci česká proexportní politika či řešení mezinárodních konfliktů, svědčí nejlépe jeho odmítnutí podpořit kandidaturu českého kandidáta na prestižní a vlivný post vysokého představitele mezinárodního společenství pro Bosnu a Hercegovinu, kterou byly ochotné podpořit i mnohé další státy včetně USA. Promeškáním této výjimečné příležitosti prosadit poprvé v historii Česka do významné funkce v mezinárodním společenství českého zástupce prokázal Jiří Paroubek nejen značnou dávku diletantství, ale i svoji absolutní neschopnost povznést se nad domácí rozpory, když jde o obhajobu českých zájmů v zahraničí!

A jak je možné si vysvětlit, že premiér země se nedávno nerozpakoval vyvolat skandál a ohrozit smysl celé dvoudenní návštěvy ruského prezidenta v ČR, když na poslední chvíli (!) malicherně trval na podpisu česko-ruských dohod na Malé Straně místo na Hradčanech?

Premiér Paroubek si bohužel zvykl využívat zahraniční politiku země jako nástroj k vytváření vlastního image. Za dobu svého působení v čele vlády nejen českým bezpečnostním, politickým ani ekonomickým zájmům (o lidských právech nemluvě) příliš nepomohl, ale svojí sebestředností naopak pověst České republiky v zahraničí mnohdy spíše poškodil.

Lidové noviny 16.03.2006

Autor je zahraniční tajemník ODS