Nemohl by se ten kolotoč změn na chvíli zastavit?

Vláda schválila návrh daňových změn souvisejících s novým občanským zákoníkem. Od příštího roku budou platit jen některé změny, například prodloužení lhůty pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů na tři roky. Všechny změny začnou platit od roku 2015.

A zase daně. Vláda schválila změny v daních z převodu nemovitostí a některé další úpravy, které by měly platit od příštího roku. Na stejný termín ministerstvo financí plánuje zrušení daní z dividend pro fyzické osoby. Již letos by mohlo platit masivní zrychlení odpisů u firem, což představuje významnou daňovou úlevu pro investice. Zároveň se mají zpřísnit po evropském vzoru postihy za daňové úniky. A celá Evropa se dnes nebaví o ničem jiném než o daňových rájích a o tom, jak jim zatočit krkem, podobně jako to udělala tomu kyperskému. Je jistě pravda, že z pohledu ekonoma jsou vládní daňové změny celkem racionální a vyhýbání se daním odsouzeníhodnou záležitostí bylo, je a bude. Jenže po pravdě řečeno neustálé změny v daňových zákonech baví jen daňové poradce, kterým přinášejí další práci, protože laik se v té smršti novel vyzná jen těžko. Bylo to na všech podnikatelských fórech řečeno tak často, že už si toho všimla i vláda, a není to tak dávno, co předseda vlády Nečas prohlásil, že s daňovými sazbami hýbat nebude.

ČSSD změny stejně smete

To sice plní, ale hýbe s tím. To, co mělo platit od příštího roku a s čím lidé i firmy tak nějak počítali, bude platit až další rok, ale jen možná. Pravděpodobnější je to, že po nových volbách je socialistická vláda zarazí nadobro.

A to, co se změnilo dosud a často velmi racionálně, se bude měnit zas, protože si sociální demokraté usmysleli, že dokážou vyrazit z lidí a firem mnohem více peněz, než se daří vládě současné, a díky tomu nastane pro chudý lid v Česku ráj na zemi. A protože se během pár let ukáže, že tenhle recept nefunguje, bude nás čekat další daňová reforma. Je sice pravda, že v přírodě platí pravidlo, podle něhož to, co se hýbe a kvasí, žije, zatímco absence pohybu je nejtypičtějším příznakem smrti, o pravidlech fungování státu (a nejde zdaleka jen o daňové zákony) to však neplatilo nikdy a nikdy platit nebude.

Vymyslet, zavést, neměnit

Autor tohoto komentáře sní dál svůj sen, o němž psal již před řadou let, kdy po nástupu vlády Mirka Topolánka začala příprava daňové reformy. Ten sen je o tom, že na ministerstvo financí nastoupí tým s jasnou koncepcí reformy celého systému a s vizí konečného stavu. A tato reforma bude během roku schválena a do dalších voleb prokáže svou životaschopnost natolik přesvědčivě, že ani změna politické orientace kabinetu nepřinese žádné podstatné změny. Podobně jako se stalo na Slovensku po odchodu Dzurindovy vlády, během prvního volebního období Roberta Fica.

Jenže kouzlení s daněmi je dnes velmi populární. Možná by se mělo správně psát populistické. Je totiž mnohem příjemnější říkat lidem, že se budou mít zase dobře, až statečná vláda pochytá daňové podvodníky, než přiznat, že problém je v systému mocného, přerozdělovacího státu opatrovnického typu, který nikdy nevybere dost daní, aby mu to stačilo k páchání domnělého blaha. A jedinou cestou z krize je pochopit, že každý má v první řadě hledat pomoc ve složité sociální situaci na konci své paže a přijmout skutečnost, že životní úroveň nemusí nevyhnutelně růst, ale může také občas klesat.

To není nic proti tomu, aby stát vybíral důsledně daně a další poplatky a trestal hříšníky. Ani proti tomu, aby pomocí úprav daní reagoval na vývoj reálné ekonomiky a snažil se šlechtit daňový systém tak, aby co nejméně škodil růstu a co nejvíce sypal do státní kasy.

Bohužel tohle se zde neděje a hned tak dít nebude. Včera šéf sociálních demokratů odmítl i zmíněné, zcela racionální zrušení daně z dividend, které se masivně osvědčilo,- na rozdíl od registračních pokladen - na Slovensku před deseti lety. Od nové vlády lze naopak čekat, že se na poslední chvíli připojí k evropské dani z finančních transakcí, která se zase zcela prokazatelně neosvědčila před pětadvaceti lety ve Švédsku. A podobně se neosvědčují - tam, kde je zavedli - dodatečné daně pro velké firmy, které mají sociální demokraté v programu.

Ale pořád budeme experimentovat, byť by zcela nepochybně bylo lepší nechat systém tak, jak je, v tom silně nedokonalém stavu, fungovat beze změn alespoň pár let. I zasazený strom potřebuje čas, aby zakořenil, dospěl a začal plodit ovoce. Podřezáváním semenáčků ještě nikdy žádný sadař nezbohatl.

Ty daňové ráje totiž byly, jsou a budou. A vyznačují se tím, že jednoduchá pravidla tam platí dlouho, česky furt, dokud je Evropská unie nezařízne jako Kypr. Pak se uživatelé prostě a jednoduše přesunou mimo Evropskou unii. Je to taková pěkná rozvojová pomoc zaostalým zemím - třeba v Karibiku.

MfD, 18.4.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO