Poptávka po čerstvé krvi v politice neklesá. Kdo by ale čekal, že jí budou mladé neokoukané tváře, byl by vedle jak ta jedle. Martin Schulz na čele německé SPD působí neotřele, leč má za sebou léta funkcionaření v Evropském parlamentu. Emmanuel Macron ve Francii překypuje mladistvou energií, ale seděl už v někdejší socialistické vládě. No a o pozdě objeveném labouristickém veteránovi Jeremy Corbynovi v Británii škoda slov.

My však máme specifickou českou cestu. Je jí čerstvá krev v podání byznysmenů a manažerů, kteří podnikatelským prostředím a leckdy i politickým zákulisím brázdí desetiletí.

Začalo to Vítem Bártou, majitelem dravé bezpečnostní agentury, jenž si vypiplal Věci veřejné. K samotné dokonalosti tento model dovedl Andrej Babiš mající pod praporem ANO našlápnuto do premiérské pracovny.

Méně se už mluví o muži, který má přezdívku král hazardu, Ivo Valentovi. Přitom už sedí v Senátu. Jeho politické ambice tím nekončí. Je tváří Strany soukromníků, ale dlouhá léta pravidelně štědře sponzorsky přispívá ODS. V neposlední řadě podniká také v médiích.

Pro úplnost ještě zmiňme spolumajitele velké investiční skupiny Marka Dospivu, který s dalšími podnikateli stojí za politickým projektem, který dostal název Realisté.

Další úspěšní muži se ucházejí o nejvyšší ústavní funkci. Ačkoli se o vedení hitparád dělí stávající prezident Miloš Zeman a expředseda Akademie věd Jiří Drahoš, tak jim na paty šlape někdejší majitel známé sázkové kanceláře Michal Horáček.

Zastavme se však u Vratislava Kulhánka, který překvapivě oznámil zájem o hradní angažmá v posledních dnech. Za sebou má dlouhou kariéru špičkového manažera, ovšem my si jej pamatujeme především coby bývalého šéfa největší zdejší automobilky.

Svoje kroky spojil s obnovenou Občanskou demokratickou aliancí, kterou živou vodou pokropil další byznysmen, Pavel Sehnal. Ta mu hradí veškeré náklady volebního klání.

Aby to bylo trochu komplikovanější, Kulhánek se v rozhovorech s novináři svěřil, že posledně volil Andreje Babiše, dnes to táhne s ODA, ale ve sněmovních volbách se chystá podpořit „paní Černochovou.” Myslí tím poslankyni a starostku Prahy 3, která povede v metropoli do voleb ODS. Vstřícně se vyjadřuje i o ANO a tandemu KDU-ČSL/STAN.

Vratislav Kulhánek ve více věcech působí eklekticky. Kdyby se stal prezidentem, byl by prý důstojnější než Zeman. Má k němu však blízko v pohledu na zahraniční politiku. Evropské integraci fandí, ale mnohé špičky zemí EU jej iritují a šel by s nimi do konfliktu.

Stavěl by rovněž hráz migrační vlně. Žádné mešity v České republice nechce. Spolu se Zemanem se dívá vstřícně na Rusko. Vadí mu ekonomické sankce vůči Moskvě, zvlášť když jiným velmocem jsou prohřešky odpouštěny.

Kritičtější je k Číně, která nám podle něj ekonomicky nic významného nepřináší. Kdyby se to nepodařilo jemu, bude Kulhánek v prezidentské bitvě držet palce Jiřímu Drahošovi.

Talent manažerský se může, ale nemusí překrývat s talentem politickým. Sám Vratislav Kulhánek naznačuje, že mnozí lidé úspěšní v byznysu cítí pocit jisté nenaplněnosti. Nemusí jít přímo o touhu po politické moci. Stačí jen vůle dosáhnout další mety, pohnout s něčím víc než s ekonomikou.

To však ještě neznamená, že oni jsou těmi vyvolenými. Kdyby k nalezení dobrého politického řemeslníka stačila kritéria jako věk, neokoukanost, miliardy na kontě či manažerské zářezy, bylo by to tuze jednoduché. Jenže není.