Po svém zvolení Václav Klaus sliboval, že bude prezidentem aktivním, nikoliv však aktivistickým. Ovšem to, co předvádí v posledních dnech, již přesahuje meze nejen „aktivistického“ pojetí prezidentského úřadu, ale i hranice samotné ústavnosti. Čtvrteční odmítnutí jmenovat vládu Mirka Topolánka znamená bezprecedentní a velmi závažný čin, kterým se prezident ocitl zcela „mimo výseč“ ústavního pořádku této země.

S ústavou nejsou žádné žerty

„Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů,“ zní odstavec druhý článku 68 Ústavy ČR. Jeho znění je jasné a neponechává žádný prostor k „tvůrčí“ interpretaci. Jakmile hlava státu někoho jmenuje premiérem, musí potom už jen jmenovat vládu na jeho návrh, nikoliv si klást další podmínky ohledně složení vládní koalice či postav jednotlivých ministrů. Česká republika je dle ústavy parlamentním systémem, což znamená, že vláda je odpovědná parlamentu, nikoliv prezidentovi.

V prezidentském systému, jehož modelovým vzorem jsou Spojené státy, si vládu jmenuje prezident sám, bez souhlasu parlamentu. V systému poloprezidentském se odpovědnost vlády zhruba řečeno nějakým způsobem dělí mezi prezidenta a parlament. Například tak, jak tomu bylo v polské ústavě platné v letech 1992-1997, anebo jak tomu je v současné ukrajinské ústavě, že prezident má právo určité ministry osobně jmenovat či mít alespoň výrazné slovo při jejich výběru. Konkrétně ukrajinský prezident si dle ústavy může určit osoby ministrů obrany a zahraničí v každé vládě.

Kdyby tedy u nás platila ukrajinská ústava, rozhodoval by o ministru zahraničí Václav Klaus, a měl by tudíž plné právo otevřeně kritizovat nominaci Karla Schwarzenberga.

Ale v České republice platí Ústava České republiky, nikoliv ústava ukrajinská.

Ví to vůbec Václav Klaus? Copak mu vlastně o zeměpisné lokalizaci podhradí na mapě říkají Hájek s Jaklem?

Že žertuji? Ani moc ne - chová-li se totiž český prezident způsobem, který by si nedovolil ani Viktor Juščenko, neboť koaliční půdorys a složení vlády (kromě dvou zmíněných ministrů) je i na Ukrajině věcí parlamentu a premiéra, nutno si klást velmi závažné otázky. A snad se i obávat o Klausovo duševní zdraví.

Kdo? Prezident? Kdy? Co nejdřív

Proberme si proto radši ještě jednou argumentaci hovořící (používanou) ve prospěch Václava Klause.

Ta se jednak opírá o situaci, kdy on sám odmítl jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví s ohledem na jeho post prezidenta České lékařské komory. Václav Klaus se tehdy odvolal na ústavní článek 70, podle nějž „člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce“.

Český prezident tehdy diagnostikoval souběh funkcí ministra zdravotnictví a prezidenta České lékařské komory jako střet zájmů, a slavil s touto diagnózou úspěch: Rath nejprve rezignoval, až pak byl jmenován. Ale i tehdy zaznívaly kritické hlasy (třeba z úst Jiřího Paroubka), že prezident měl Ratha tak jako tak jmenovat a že střet zájmů měl řešit někdo jiný. A i kdybychom tehdejší vývoj událostí zhodnotili jako přijatelný precedens, na současnou situaci nelze článek 70 použít. Hlavně tak neučinil ani Václav Klaus, a to ani v případě Karla Schwarzenberga.

Snad nejčastější argument staví na absenci časových lhůt. Prezident prý sice musí premiérem navrženou vládu jmenovat, má na to však údajně spoustu volného času. Ale pokud ústava nestanoví žádnou lhůtu a používá-li strohého „prezident jmenuje“, je navýsost zřejmé, že ústavodárce měl na mysli povinnost vykonat daný akt v co nejbližším možném termínu. A chybějící časová lhůta pak také neposkytuje žádné odůvodnění pro kritiku koaličního půdorysu a osob jednotlivých ministrů.

Absencí přesně stanovené časové lhůty lze například omluvit situaci, kdy by se Mirek Topolánek přihnal ve čtvrtek na Hrad se seznamem ministrů v podpaží a prezident mu odvětil: „Přijďte až po Vánocích, dal jsem už uklizečkám volno a přece nemůžu chtít po Jaklovi, aby tady luxoval koberce. Nemá to v pracovní náplni a jak známo, zákoník práce jsem vždy ctil víc než Písmo svaté.“ Anebo kdyby dal Václav Klaus namísto jmenování vlády přednost účasti na pohřbu Turkmenbašiho. Nic jiného.

A pak tu jsou ještě přeběhlíci. Václav Klaus odmítá jmenovat vládu postavenou právě na nich. Bohužel, Václave Klausi, nechceš-li, přec musíš. Ústava ti k odmítnutí nedává žádné právo. Naopak, dle ústavy se Poslanecká sněmovna skládá z dvou set svobodných jedinců, kteří se řídí výhradně svým svědomím, nikoliv stranickou disciplínou. A do svědomí přeběhlíkova nikdo nevidí, ani prezident republiky.

Milý Hrade, silvestr teprv bude

Suma sumárum, Václav Klaus by dalším odmítáním jmenovat Topolánkovu vládu hrubě porušil Ústavu České republiky. Lze se proto jen divit řádně jmenovanému premiérovi, že naznačuje ochotu o složení vlády ještě diskutovat. „(Prezident) nikde ve svém vyjádření neřekl, že ji (vládu) nejmenuje. Chce jen, aby měla jinou podporu, aby nebyla závislá na přeběhlících a aby se ještě jednalo o složení té vlády,“ uvedl v pátek hradní mluvčí Hájek. V této souvislosti je třeba Hrad upozornit na skutečnost, že Silvestra je až 31. 12.

politolog