Na dovolenou si obvykle beru ke čtení oddychovou či populárně vědeckou literaturu. Moje žena vzala vydání Mladé fronty Dnes z 1. 9., a to kvůli křížovce, kterou pravidelně luštím. A tak jsem se nakonec přeci jenom dostal k tomu, že jsem si přečetl rozhovor s Martinem Bursíkem, bývalým předsedou SZ a bývalým ministrem. V něm Bursík pronáší větu, která se pak stává i vůdčím motivem jeho rozhovoru s redaktorem MfD, a sice že se stydí za našeho prezidenta.

Důvody jsou v podstatě stále stejné. Velmi mne v této souvislosti zaujalo Bursíkovo tvrzení, že by v případě zvolení Jana Švejnara prezidentem nepadla Topolánkova vláda, protože by Švejnar nepodpořil akci „rebelů v ODS - tj. Tlustého se Schwipplem“, kteří hlasovali proti vládě. Nějak mi naprosto uniká, proč by Tlustý a spol. hlasovali jinak, kdyby byl prezidentem Švejnar a ne Klaus. Obecně si myslím, že tímto tvrzením se snaží Bursík dodatečně ospravedlnit svou snahu zvolit kandidáta ČSSD. Kdyby prostě v politice neplatí.

Mezi aktuální důvody ke „stydění“pak Bursík řadí zejména Klausův postoj k pochodům gayů a leseb v Praze. Dále pak Bursík ostře kritizuje Klause za to, že „podporuje Bátoru“ a obecně pak za to, že se „schovává za názory svých spolupracovníků“, tím zřetelně naráží na Hájka a Jakla. Tvrdí, že prostřednictvím Hájka a Jakla vlastně Klaus prezentuje své postoje, které by jako prezident nemohl říci, a tak to „nechává“ na Hájkovi a Jaklovi.

Tyto Bursíkovy názory jsou pro mne dalším důkazem toho, že zelení, ať už pod jeho vedením, nebo pod vedením současného předsedy, jsou v politice zřetelně nalevo. Tam bychom tedy měli spíše hledat důvody, které vedly k pádu Topolánkovy vlády. Byla to právě rebelie v klubu zelených, která vytvořila pro pád vlády dobré podmínky. To, že se k ní nakonec přidali dva odpadlíci z ODS, bylo jen jakousi „třešinkou na dortu“. To byla ona dobře známá a Paroubkem vytvořená „patová situace“.

Bursíkovo „otírání se“ o Hájka či o Jakla v souvislosti s Klausem je jen velmi laciná kritika prezidenta. Ono se to má totiž tak, že s názory Klause se už polemizuje mnohem obtížněji. Bývají často velmi detailně propracované a argumentačně podpořené. Snadněji se proto Bursíkovi strefuje do prezidentova okolí, zvláště pokud se jedná někdy o poněkud, tak jako v případě Hájka, obskurní názory popírající evoluční teorii či podobně.

Nakonec přeci jenom skončím smířlivě. Upřímně blahopřeji Martinu Bursíkovi, že překonal vážnou infekční chorobu, která mu velmi zkomplikovala život, a přeji mu hodně zdraví do budoucna.