POLITIKA: Bože, chraň nás před nimi
Když mi před několika dny jeden z vlivných představitelů ODS vyprávěl, jak se Mirek Topolánek snaží nadcházející volby nevyhrát, aby nemusel v čele vlády přijímat nepopulární opatření proti ekonomické krizi a místo toho mohl odjet do Bruselu dělat eurokomisaře, jak se už údajně dohodl s Paroubkem, nevěřil jsem tomu. Nevěřil jsem, že občanští demokraté jsou ochotni stáhnout se do opozice, jen aby nechali stát zplundrovat rozdávačným populistickým sociálním demokratům a za čtyři roky se na jeho trosky vítězoslavně vrátili jako zachránci, jestli ještě bude čeho. Po úterním hysterickém vystoupení Mirka Topolánka v televizi již začínám tomu všemu věřit.
Jeho neochota vzít na vědomí realitu možného odložení voleb byla šokující. Jedním dechem obviňující z nastalé patálie ty, kdož před časem svrhli jeho vládu a vůbec způsobili mimořádné volby, a současně lamentující nad tím, že strany jsou připraveny pouze na tento volební souboj a pro další dobu ještě nemají nic připraveného, dal průchod až neuvěřitelné politické přízemnosti a bídě. Krokodýlí slzy nad tím, co budou dělat chudáci poslanci, kteří už nekandidují, když nebudou moci nastoupit již nasmlouvaná nová zaměstnání a budou ještě muset dokončit svůj současný mandát, nemohly žádného diváka vést k jinému závěru než k jedinému: tak se prostě registrují po skončení mandátu jako nezaměstnaní na úřadu práce.
O neomaleném okřikování partnerů z menších parlamentních stran a nehorázné neúctě k statisícům televizních diváků, když střídavě hrozil odchodem ze studia a vyzýval k ukončení debaty, ani nemluvě. Bože, ochraňuj ODS, jestliže nemá mezi sebou jiného vůdce.
Také předseda sociálních demokratů předvedl špatnou hereckou šarži, za niž by si nezasloužil potlesk ani v nejobskurnějším divadle. Se svým typickým povýšeným úsměvem pozorující svého rozčilujícího se politického soka neskrýval spokojenost nad šancí zazářit vedle něj jako rozvážnost sama, aniž by však pronesl něco jiného kromě všeobecného vyjádření nespokojenosti s nevhodností rozhodnutí Ústavního soudu. Ožil pouze, když se do řešení problému nehodlali nechat zavléci představitelé úřednické vlády, protože by raději kolem sebe viděl přece jen víc viníků. Ale zcela zjevně byla za úsměvem Jiřího Paroubka vidět spokojenost z toho, že v následujících dnech bude ještě více možné líčit stádu voličů sociální demokracii jako politickou sílu myslící na občany nyní už oblbované i Ústavním soudem. Už věřím, že tomuto bezskrupulóznímu populistickému politikovi jde pouze o výtah k moci a za ním ať přijde třeba potopa.
Bože, ochraňuj však Českou republiku, kdyby snad měl stanout v čele její vlády.
Last but not least by neměla zapadnout vystoupení předsedy KSČM rovnající se otevřené hrozbě. Nejen když se prezentoval jako odborník zabývající se již třicet let problematikou ústavy a fungování státu, což znamená, že důvěrně zná i možnosti pramalého fungování ústavy. Ale především když jen tak mezi řečí utrousil, že pokud budou naše již tak nepříliš oblíbené a stále méně důvěryhodné ústavní instituce setrvávat ve svých zmatcích, vezmou vládu do svých rukou sami lidé.
Pokud to někomu připomíná projevy Klementa Gottwalda při únorové ústavní krizi v osmačtyřicátém, nemýlí se. Bože, ochraňuj tuto zemi před komunisty v parlamentu i na našich ulicích.
V následující dnech se bude nářek nad Ústavním soudem rozšlapanou bábovičkou předčasných voleb, uplácanou příliš sebou jistými politiky, stupňovat a hysterie stoupat. A proto kdyby nakonec volby opravdu musely být odloženy, měli bychom toho rychle využít a najít trochu méně sterilních a vyhořelých netvůrčích lídrů, než jsou ti, kteří nám tak drasticky odhalili své ubohé nedbalky v úterní televizní talk show.
LN, 3.9.2009
Autor je publicista
