V poslední době se v médiích objevuje na první pohled lákavé přirovnání Věcí veřejných a KDU-ČSL. Poprvé s ním začali někteří novináři pracovat na podzim, když VV drtivě neuspěli v komunálních a senátních volbách. Někteří představitelé této strany začali hovořit o tom, že se musí více profilovat sociálně a že budou takovým sociálním svědomím vlády. Později si tyto teze také odsouhlasili (!) na ideové konferenci před loňskými vánocemi. To stačilo k tomu, aby vzniklo přirovnání ke KDU-ČSL, která si prý též z pragmatičnosti pouze „hrála“ na sociální svědomí vlád Václava Klause.

Když VV kvůli korupční kauze před vánocemi začaly uvažovat, že nepodpoří Nečasovu vládu, objevilo se přirovnání znovu, tentokrát posunuté ještě dále. Věci veřejné prý začínají být stejnými vyděrači a zrádci jako Luxova KDU-ČSL. Chtějí být současně ve vládě i v opozici. Nechtějí si to s opozicí rozházet a permanentně připravují jinou vládu. Ponechme stranou veškerá povrchní přirovnání a podívejme se na věc z hlediska programu a konkrétních lidí.

Věci veřejné vznikly jako volební projekt pro pražskou komunální politiku. Díky výrazné osobnosti lídra Radka Johna a velmi dobrému marketinku se nakonec místo na pražské radnici usídlili v Poslanecké sněmovně a nakonec i ve vládě. Československá strana lidová a současná KDU-ČSL naopak vznikly ze sjednocování různých politických stran a hnutí, které vycházely z politické a společenské integrace křesťanských voličů. Jejich program byl vždy celospolečenský a celorepublikový.

Rovněž profilace obou stran je odlišná. VV jsou učebnicovým příkladem protestní strany. Jejich předvolební boj proti dinosaurům a politickému establishmentu byl velmi úspěšný. Ovšem dnes již nepoužitelný. Jejich účast ve vládě s „dinosaury“ znamená konec jejich protestu a zároveň konec jejich politického programu. KDU-ČSL jsou naopak stranou nabídky konkrétního programu. Protest pro ni není samonosným programem.

Politika VV je ze své podstaty neuchopitelná. Jejich absolutní vnitrostranická forma přímé demokracie je možná pro mnohé lákavá, ale nakonec znamená naprostý programový chaos. Tento způsob řízení nakonec z dlouhodobého hlediska povede pouze k jedinému. K obrovské deziluzi voličů této strany. Již dnes mnozí voliči Věcí veřejných „svoji“ stranu nepoznávají, protože Věci veřejné v květnu 2010 jsou jiné než v březnu 2011 a budou zcela odlišné v květnu 2013.

Hlavním posláním KDU-ČSL je naopak prosazení určitého politického programu. KDU-ČSL nabízí společnosti konkrétní program, hodnoty a principy, které jsou dlouhodobé. Ve volbách jsou buď voliči akceptovány, nebo odmítnuty. Pokud dojde ke krizi, následuje výměna vedoucích politiků, nikoliv ovšem výměna hlavních kamenů křesťanskodemokratického programu. Pohled VV na politiku je zcela opačný. Pokud ve volbách neuspějí, změní program, nikoliv politiky. Pohled Věcí veřejných na politiku je tak vlastně vítězstvím formy nad obsahem.

A konečně, nelze se vyhnout srovnání hlavních aktérů. Vít Bárta ani Radek John opravdu nejsou Josefem Luxem. Politika nebyla pro Josefa Luxe hra pokeru, tak, jak to zcela otevřeně říká pan ministr Bárta, ale možností, jak prosazovat hodnoty, o kterých byl přesvědčen, že jsou správné. Proto prosím, nesrovnávejme něco, co je z podstaty nesrovnatelné.

Autor je člen Celostátního výboru KDU-ČSL