V posledních letech česká politika připomíná tenký led. Kdokoli na něj vstoupí, se vystavuje riziku, že skončí zmáčen, anebo že rovnou zmizí pod hladinou. K tradičním stranám cítí lidé nedůvěru, ovšem vůči novým hnutím jsou rovněž obezřetní. Babišovo ANO, které se deklaruje jako alternativa k okoukaným politikům, sice vede v žebříčku volebních preferencí a v komunálních volbách zazářilo ve většině statutárních měst, ovšem senátní volby pro ně skončily zklamáním.

Vysvětlení je prosté: na jednoduché slogany a kult osobnosti Andreje Babiše instinktivně příznivě reagují především voliči, kteří o politice hlouběji nedumají. Jakmile ale převáží odpovědná úvaha, šance hlavních politických subjektů se vyrovnají.

ANO má úrodnou půdu tam, kde selhaly klasické strany a kde se může opřít nejen o ikonu Babiše, jež v předvolební kampani shlížela ze všech billboardů hnutí, ale i o lokálně oblíbené osobnosti. Když však dojde na region, kde dobře fungují ČSSD, ODS, TOP 09 anebo nějaké renomované lokální hnutí (tak tomu je třeba v Hradci Králové, Liberci nebo Karlových Varech), ANO paběrkuje. Andrej Babiš dokáže strčit nohu do pootevřených dveří. Když jsou ale někde zavřené a občané podporují osvědčené politiky, kouzlo ANO pohasíná.

Buducnost Babišova hnutí se rovněž odvine od (ne)spokojenosti s plněním slibů, které rozdalo před loňskými sněmovními volbami. Například legislativní aktivita Babišem řízeného ministerstva financí je nedostatečná a samotný šéf ANO co chvíli kritizuje či zpochybňuje dohody, které už jednou uzavřel s koaličními partnery z ČSSD a KDU-ČSL.

Také jim se o posledních dvou volebních víkendech dařilo. Byť sociální demokraté ztratili mnohé velké radnice a oslabili v Senátu, v horní parlamentní komoře budou mít dál nejsilnější klub. V městech zase leckde šikovně zúročují nabyté zkušenosti a míří do lokálních vládních koalic. Dokonce i v Praze, kde vždy pokulhávali a letos skončili v poli poražených, nakonec nejspíš budou nejzkušenějším členem městské rady. Nic to ale nemění na skutečnosti, že ČSSD musí v regionech hledat nové lídry a populistický program (včetně kritizovaného boje s „pouličními živly“) nahradit návratem k základním pilířům sociálně demokratické politiky. Ozdravnou kúrou musí strana projít v Brně, Ostravě, Praze, Ústí nad Labem a dalších významných sídlech. Pokud si ji naordinuje brzy, může se ještě podpírat pozitivním vnímáním Sobotkovy vlády veřejností.

Zatímco komunální volby mají vícero vítězů (ve velkých městech ANO, v menších ČSSD, všude napříč republikou pak nezávislé kandidátky), tak překvapením vzešlým ze senátního klání je síla KDU-ČSL. Mladé vedení lidovců (Pavel Bělobrádek, Marián Jurečka, Jan Bartošek) navázalo na úspěšné partajní předky, zároveň však prokázalo nezvyklou čipernost při komunikování programu strany a při kontaktech s veřejností na sociálních sítích (především Facebooku a Twitteru). Lidé hlasují pro vládu, což není v ČR úplně běžné, ale zároveň upřednostňují spíše středové politické postoje. To nahrává lidovcům. Na druhou stranu, radikální levice volby vypustila, sociálním demokratům disciplinovaní příznivci opozičních komunistů nepřišli pomoci, a tak ČSSD v Senátu citelně ztratila. Přesto koalice vybojovala 19 až 22 (to když započítáme i nominanty zelených, kteří kandidovali s lidovci) mandátů a vládní strany mohou být spokojeny.

Na rozdíl od TOP 09 a ODS. Občanští demokraté vypadli ze zastupitelstev deseti okresních měst, v dalších značně oslabili a do Senátu uhráli jen dva obvody. Zjevně ztrácejí pevné zakotvení napříč republikou. A jejich řeči o vzkříšení? Jen přání otcem myšlenky. TOP 09 zase ztratila punc nového tělesa a schytala to jak za nepopulárního Miroslava Kalouska, tak za rozepře ve své pražské buňce, po níž stranu opustil i končící primátor Tomáš Hudeček.

Voliči nevědí, co přesně chtějí. Ale je jim jasné, co nechtějí: návrat staré arogantní pravice. To je zatím jedno z mála nezpochybnitelných volebních poselství. Přetahovaná mezi ANO a ČSSD pokračuje. Dnes už ale víme, že Babišova výhra nemusí být vůbec jistá.

NašiPolitici.cz