Zdá se, že curriculum vitae politických subjektů má – aspoň v našich zemích - poměrně podobný popis. Teď dochází i na Hnutí ANO, lze však očekávat jinou reakci občanů – voličů. Pokud budeme brát v úvahu dva hlavní hegemony naší polistopadové politické scény, jejich osud byl a je podobný. Zpočátku nadšení, tah na bránu, neotřelí lídři atd. Po nějaké době jistá stabilizace a poté pokles volebních preferencí, ztráta důvěry občanů. Důvody vyjmenuje každý. Přítomnost odpudivých jedinců, oněch „kmotrů“, kteří dokázali otrávit nejen straníky, ale i případné voliče natolik, že obě strany obdržely výprask a o bývalých volebních ziscích se mohou nechat jen zdát. S ODS byli v popředí pánové Janoušek, senátor Novák, Rittig, Oulický a mnoho dalších, v ČSSD především David Rath, ale rovněž již pozapomenutí gauneři například v čele resortu zemědělství, kteří skupovali pozemky, na nichž – světe, div se – po krátké době vedla dálnice a jejichž cena velmi, velmi vzrostla.

Voliči to těmto stranám spočítali a když přidáme ještě ingerenci Miloše Zemana a Václava Klause st., kteří to svým stranám (na nichž si udělali svou kariéru politika) po nějaké době úmyslně zavařili, nebylo divu, že přes veškerou snahu nových tváří se jim nedaří vrátit onen původní sex appeal.

Vznik Hnutí ANO, které se profilovalo jako protikorupční uskupení, bylo nepochybně aspoň zčásti podmíněno hladem po nových tvářích a touhou, aby ony profláknuté tváře již dále neotravovaly veřejný prostor. K tomuto novému subjektu se začali hlásit mnozí, kteří to slovy Stanislava Grosse „mysleli upřímně“. Špičkoví novináři, významné osobnosti veřejného života atd. nejspíše přispěli raketovému vzestupu a vydatně pomohli založit nový subjekt, který se odlišoval především tím, že byl – na rozdíl od ODS a ČSSD – založen na vůdcovském principu. Na což ti prozíravější upozorňovali předem, ale co nejspíše v období politického hladu až tak nevadilo.

Zdá se však, že Hnutí ANO neminul osud velkých politických stran. Na světlo se dostaly aféry Andreje Babiše, které jeho PR tým sice mistrně ředí a odvádí od nich pozornost, které jsou však chronicky známé a které přes veškerou snahu zůstaly nevyřešeny či nezodpovězeny. V každé standardní zemi by citlivost občanů vůči zneužívání moci, bezcharakterním krokům a lžím lídra znamenala jeho konec a nejspíše i celého hnutí. Stačí si jen připomenout, že Andrej Babiš ve snaze ututlat aféru okolo Čapího hnízda použil své dvě psychicky nemocné děti. Nebude mnoho rodičů, kteří by postupovali tímto způsobem.

Majstrštyk paní Jermanové, která veřejně obvinila záchranářku ze šíření poplašné zprávy v době, kdy lékaři a sestry riskovali když ne život, tak jistě zdraví, nebyl provázen jejím okamžitým odstoupením, ale opět jakýmsi ředěním uvedeného. Místo poděkování za obětavost (což činili ve všech jiných zemích čelní představitelé – a plným právem) jen stupidní výlev arogance moci.

V Brně se provalila aféra Stoka, zcela obdobná jako ty, jež potkaly ony dvě velké zmíněné strany. Bývalý oblíbený primátor města pan Vokřál z hnutí vystoupil, stejně tak i někteří dlouholetí členové. Teprve po odchodu se veřejnost dozvídá, že instalace současných kriminálníků byla řízena kmotrem Faltýnkem, který tak zaujal ono místo, jež mívali dříve v jiných stranách jmenovaní jedinci.

Ministerské posty zaujali jedinci, o jejichž odborné kvalifikaci lze mít oprávněné pochybnosti. Ve vedení financí je osoba, která působí trapným dojmem, a to nejen ve společnosti opravdových ekonomů. Místo čestného přiznání, že prostě nemá talent na jazyky, plácá směšné vytáčky a nevadí jí sebezostuzení při přenosu její angličtiny v Evropském parlamentu. Ministr Havlíček, který zvládá vedení dvou klíčových ministerstev, je rovněž exemplářem doposud jen málo vídaným.

Přesto se zdá, že voliči Hnutí ANO toto vše (a mnoho dalšího) neberou v potaz. Zatímco ODS a ČSSD to jejich voliči spočítali měrou vrchovatou, u ANO existují jiné mechanismy přízně. I v době, kdy bylo zcela jasné, že počátek epidemie covid provází chaos a plané sliby, popularita se nehnula. Totéž i v současné době, kdy je více než zřetelné, že brněnské události mají svůj původ i mimo toto město.

Zdá se, že velká část obyvatel resignovala na ideály, pokud tím nemyslíme plný ešus. Nevadí jim, že v době prosperity (která byla dána především celosvětovou konjunkturou) byly projedeny zásoby, které si správný hospodář nechává na horší časy. Miroslav Kalousek je dodnes částí obyvatel považován za satana, který se provinil tím, že v době krize v roce 2009 byl deficit státních financí necelých 200 mld korun. Příští rok je plánován na 500 mld korun - a to je jen plán. Těmto voličům nevadí, že peníze byly de facto rozdány na „příspěvky“ na dopravu seniorům, aniž by jim bylo současně sděleno, že oněch 6 mld korun musí zaplatit jejich děti či vnoučata.

Parlamentní volby v říjnu 2021 již budou v situaci, kdy na naši zem dolehne plně ekonomický výpadek způsobený celosvětovou krizí. Je jisté, že všechny těžkosti budou omlouvány koronavirem, což je samozřejmě částečně pravda. Už ale nebude zmiňováno, že jsme to měli očekávat (to, že po tučných letech přicházejí léta hubená, víme již z První knihy Mojžíšovy a tzv. moderní svět tuhle sinusoidu zná již mnoho desítek, ne-li stovek let). Z obrazovky bude stále promlouvat jedinec, který je veden v evropských strukturách jako nedůvěryhodný, mající značné problémy se svým nabytým majetkem, jehož se vzdal jen naoko a jehož pracovní doba je jistě zkrácena o čas, který musí věnovat udržení otěží svého impéria.

Je především na opozičních stranách, aby zanechaly vzájemných půtek, které jsou směšné a nebezpečné, neboť už víme, že mnohé oscilují na pětiprocentní hranici bytí a nebytí a i když nakonec proklouznou do Sněmovny, počet jejich křesel je kvůli volebnímu systému zanedbatelný oproti silným stranám. Je rovněž i na jejich předácích, aby opustili nefunkční systém antibabiš a nabídli nespokojeným alternativu, která bude přitažlivá a stane se protiváhou populistických výkřiků a dokonalého, ale prázdného PR. Jen tak se podaří eliminace jedince, kvůli němuž je Česká republika často zmiňována nejen v evropských strukturách.

Bohužel.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora