Novoroční amnestie prezidenta Václava Klause nebyla rozhodnutím, které bylo standardně připravováno. V opačném případě by nemusela být veřejnost svědky absurdní frašky, ve které se snaží detektivové amatéři vypátrat, kdo se na ní podílel.

Hlava státu má podle platné ústavy na udělení amnestie nárok a nemusí své rozhodnutí nikomu vysvětlovat. Platí to ale až po jejím vyhlášení. Tedy v momentu, kdy se pod jejím návrhem objeví podpis premiéra. Mimo jiné to znamená, že by se o takovémto závažném kroku měla dopředu vést neveřejná odborná diskuse. Do ní by měl zasahovat nejenom tým kolem prezidenta, ale také například ministerstvo spravedlnosti.

Není na tom nic mimořádného a neexistuje důvod tajit, kdo a jakým způsobem se na amnestii podílel. Stejně tak by na základě oficiální komunikace mezi Hradem a vládou mělo být zpětně snadno dohledatelné, kdy a kde pod návrh připojil svůj podpis premiér Petr Nečas.

Podivné okolnosti, které přípravu amnestie provázely, jen posilují spekulace o skutečných motivech prezidenta republiky k jejímu vyhlášení. Nechce se totiž věřit tomu, že by o amnestii rozhodl bez konzultací s právníky, kteří by mu nastínili okruh kauz, kterých se může dotknout. Což ještě neznamená, že by se tím hlava státu musela nutně vyhnout některému z kontroverzních případů. Byla by to však věc spíše výjimečná než masová.

Přesto neexistuje jediný výrok soudu, že by amnestie neproběhla v souladu s ústavním pořádkem této země. Zároveň se na ní nedá nic zpětně změnit. Přesto ani několik měsíců po vyhlášení amnestie není oficiálně a nezpochybnitelně potvrzeno, kdo na její konečné verzi s Václavem Klausem spolupracoval.

Vzhledem k tomu, že umožnila ukončit trestní stíhání u závažných případů například Union banky, fondu Trend, nebo H-Systému, posiluje se tím podezření, že byla konstruována takovým způsobem, aby podobné věci umožnila. Bývalý prezident tvrdí, že autorem byl on sám. Jeho nástupce zveřejnil část korespondence, ze které jasně vyplývá, že přípravu amnestie s určitými lidmi konzultoval.

Miloš Zeman však zároveň mate veřejnost tím, že odpovědnost za zastavení trestního stíhání u kontroverzních kauz přisuzuje právníkovi Hasenkopfovi, který byl Klausovým spolupracovníkem. Neuvádí však jediný důkaz o tom, že právě on byl spoluautorem definitivní verze.

Takže pomyslný ping-pong vzájemného osočování může pokračovat. Ani sebelepší smeč však nemůže odstranit pochybnosti o tom, že příprava amnestie byla vedena pouze čistými úmysly.