Prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg rozvířil veřejné mínění svým výrokem o Benešových dekretech.

"Já bych je upozornil na to, že Benešovy dekrety už neplatí dvacet let, poněvadž přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy přestala platnost Benešových dekretů. Ovšem nebyla zrušena od roku 1945, nýbrž od okamžiku, kdy byla přijata tato právní předloha," řekl Karel Schwarzenberg v debatě na veřejnoprávní ČT.

Později upřesnil, že "Benešovy dekrety jsou dnes už překonány, jsou právně vyhaslé" a "Já jsem vždy říkal a na tom trvám, že to, co jsme v roce 1945 spáchali, by dnes bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitla v Haagu."

Jenže ať se na mě Karel Schwarzenberg nezlobí, ale z jeho strany jde zcela evidentně o zpochybnění poválečného uspořádání, i když to třeba vůbec neměl v úmyslu. Druhá světová válka bylo neštěstí pro stamiliony lidí a i v dnešní době platí, že vítěz si určuje podmínky.

Prezident Beneš vydal své dekrety v době, kdy ještě neexistoval nový parlament a jeho dekrety tak měly sílu zákona. Odsun německých obyvatel byl následně schválen vítěznými mocnostmi s tím, že majetek, který po nich na našem území zůstal je součástí válečné reparace.

Při odsunu Němců docházelo z české strany k závažným excesům jako vraždění a znásilňování. Rozumím tomu, že se lidé chtěli pomstít za léta ponižování a teroru z německé strany, ale oběťmi se v naprosté většině případů stali stejně obyčejní lidé, jako byli oni sami.

Když už byla zmíněna otázka válečných reparací, tak škody, které byly způsobené tehdejší Československé republice byly vyčísleny na 19,5 mld. tehdejších dolarů. Pro ilustraci, válečné investice USA ve 2. sv. válce byly 46 mld. dolarů, a to USA zásobovaly 40 válčících zemí.

Československo a následně Česko a Slovensko se nikdy válečných reparací ze strany Německa nedočkalo. Odsunutí Němci obdrželi od německé vlády odškodnění ve výši cca 120 mld. marek. To je ale celkem podružná otázka.

Vyhnanské spolky dlouhou dobu usilují o možnost návratu do míst, kde jejich rodiny žily, avšak mnohdy je to doprovázeno požadavkem na vrácení majetku. EU jasně prohlásila, že Benešovy dekrety jsou neprolomitelné, ale to nijak nebrání potomkům odsunutých Němců požadavky vznášet.

Tím, že Karel Schwarzenberg zpochybňuje Benešovy dekrety, dává naději na revizi poválečného uspořádání. Německý tisk jeho výroky oceňuje a Frankfurter Allgemeine Zeitung lítostivě komentuje, že "i když odevšad zaznívají konejšivá slova o tom, že dekrety prezidenta Beneše, které Němce zbavily občanských práv, už jsou politicky i právně zastaralé, české soudy to vidí ´diferencovaněji´."

Co to tedy znamená? Že by Němci chtěli Benešovy dekrety zrušit, třeba soudně. Pak by byla volná cesta k nárokům na zabavený majetek, za který už byli německou vládou odškodněni. Jak prosté, drahý Watsone. Toto si zřejmě Karel Schwarzenberg vůbec neuvědomuje.

Kolektivní vina je dnes skutečně něčím překonaným, ale v době, kdy Benešovy dekrety vznikaly, byla taková praxe naprosto normální. Došlo k určitému uspořádání, Německo bylo poraženo a jako takové bylo vydáno všanc vítězným silám.

U nás byla stanovena mezní časová hodnota na restituce dnem komunistického převratu v roce 1948. Tato hranice je podle českých zákonů neprolomitelná. Bohužel, evropský soud může našemu státu nařídit zákon změnit a tuto hranici prolomit. Karel Schwarzenberg dodává k takovému prolomení munici.

Máme snad nakonec ještě odškodňovat Němce, kteří se hojně přidávali k Henleinovi a nadšeně volali "Ein Volk, ein Reich, ein Führer"? Škody, které utrpělo obyvatelstvo Československa za německé okupace jsou závratné. Škody způsobené odsunem Němců jsou proti tomu pouhým zlomkem.

Pokud toto Karel Schwarzenberg nevnímá a veřejně zpochybňuje Benešovy dekrety, nemá to daleko ke snaze poškodit vlastní národ ve prospěch národa cizího. Kdosi horlivý by to mohl dokonce označit za vlastizradu. Ne, takový čin to není, ale každopádně se ukazuje, že Karel Schwarzenberg jako prezident nebude hájit české zájmy. Alles Gute, Herr Schwarzenberg.

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora