Kdyby se politické strany nezmocňovaly už i stromů (jako v tomto případě KSČM), šlo by napsat, že se ve středu ODS políbila s Václavem Klausem pod rozkvetlou třešní. Sice opožděně, ale přece. Společné zasedání modrých poslanců a senátorů rychle a jednomyslně vyústilo v dohodu, že Klause navrhnou na další prezidentské období. Přesto stěží zahnat dojem, že Klaus byl ponížen: vždyť sám si o nominaci veřejně řekl již koncem února.

Můžeme spekulovat, kolik zákonodárců na toto usnesení v tajné volbě zapomene. Klausova autorita v ODS už není, co bývala. Avšak pravděpodobnost, že by volitelé nejsilnější strany sáhli po jiném kandidátovi, je malá. Navíc ODS „svého“ prezidenta potřebuje, aby jí kryl záda, až půjde do tuhého. Dosud se moc nesnažil. Hlasité obhajoby ekonomických reforem jsme se od otce polistopadové transformace nedočkali a i v otázce amerického radaru je opatrný, zatímco jeho spolupracovníci píší rovnou odmítavé články.

Žádná vznešená deklarace nezastíní, že ODS se od éry Klausova předsednictví změnila. Je méně intelektuální, zato lidovější. Jejímu lídrovi neradí ideologové Kříž či Macek, nýbrž pragmatik a obchodník Dalík. Ačkoli často kopíruje nacistický slovník, blíže má k „lidové pravici“ Salazarova, Mussoliniho nebo Francova typu. Tam, kde kdysi zářila Klausova konzervativní elegance, dnes trčí Topolánkova prostořekost.

Pokud něco drží Václava Klause na uzdě a brání mu rozvinout dříve utroušenou myšlenku na vznik nového konzervativního subjektu, je to křehká politická stabilita (rovnoměrné rozložení sil mezi levicí a pravicí) a těsná sněmovní převaha tříbarevné koalice. Klaus s Topolánkem tak absolvují manželství z rozumu. V něm ale nevíte, kdy a nakolik fatálně vám ten druhý zahne.

Jako drobný dárek Klausovi lze číst záměr vedení ODS zahájit rozhovory s koaličními partnery s cílem dosáhnout znovuzvolení současného prezidenta. Klausovi chybí pár hlasů a bylo by příjemnější, kdyby je ulovil ve vládním, nikoli opozičním táboře. O to zajímavější bude, jak emisaři ODS u lidovců a zelených pochodí.

Jiří Čunek se netají tím, že Klaus na Hradě mu nevadí. Sotva však předpokládat, že stejný názor sdílejí jeho vlivní kolegové (například Petr Pithart či Cyril Svoboda), kteří s Klausem již léta zápolí. Zelení by si prý přáli zvolení ženy, přesto se tématem budoucího prezidentství příliš nevzrušují. Že by jim snad Klaus vyhovoval? Dokud dlí na Hradčanech, mají se zelení aspoň vůči komu vymezovat a na nedostatek příležitostí k prezentování svých alternativních představ (zejména enviromentálních) si nemohou stěžovat. Pro Klause pochopitelně aktivně hlasovat nebudou. Svojí netečností nebo nominací neprůchodného protikandidáta by ovšem Klausovi píchnout mohli.

Shodnou-li se strany mimo ODS na tom, že se na svět dívají jinýma než Klausovýma očima, nesmí podcenit hledání konsensu nad jeho možným vyzyvatelem. Musí jít o dobře známou osobnost podobně těžké váhy s čistým štítem a pozitivním, nejlépe ryze evropským programem. ČSSD sama si nevystačí: její výchozí pozice ve Sněmovně není bůhvíjaká a v Senátu je v jasné menšině. Tahá tudíž za kratší konec provazu. Bez pomoci ostatních stran, leč i komunistů se neobejde. Proto se také nechystá navrhnout vlastního partajního kandidáta. Najdou ale lidovci a zelení odvahu vzepřít se ODS a jejímu čestnému předsedovi?

Právo 10.5.2007