aneb Unijní hodnoty podle eurokomisařky Věry Jourové

Při pohledu na aktuální dění na sociálních sítích by mohl člověk nepříliš znalý věcí nabýt dojmu, že pro nemalou část naší populace není důležitějšího politika, než je maďarský premiér Viktor Orbán.

Důvodem neobyčejného zájmu o svérázného, svým způsobem i úspěšného muže, podle jedněch diktátora Putinovského střihu, podle jiných spasitele Evropy, se stalo nedávné hlasování našich europoslanců. Nemalá část z nich hlasovala pro aktivaci článku 7 Lisabonské smlouvy, na jehož základě může přijít Maďarsko o hlasovací právo.

Zastávám názor, že jakékoli hlasování je věcí nejlepšího vědomí a svědomí každého, komu se dostalo práva hlasovat. Existence jakýchsi seznamů „vlastizrádců“ z řad europoslanců stejně jako seznam poslanců, kteří „nechtějí pomoci sirotkům“, ve mně vyvolávají pocit znepokojení. Akce nazvaná „Orbán za nás, my za Orbána“ mi pak s prominutím přijde komická. Stejně jako rozhovor belgického europoslance Guy Verhofstadta pro CNN, ve kterém tvrdil, že evropské vlády a USA musí proti Orbánovi zasáhnout. Mimo jiné argumentoval zprávou OBSE, podle které mohly být volby v Maďarsku svobodné, ale nikoli spravedlivé! Škoda, že se pana europoslance nikdo nezeptal, co se skrývá, podle jeho názoru, pod pojmem „nespravedlivý výsledek voleb“? „Tak máme demokracii, nebo nemáme?“ říkám si.

Zároveň mě však zaujala argumentace „antiorbánovského“ křídla, které svůj hlas pro aktivaci již zmiňovaného článku podmínilo ochranou tzv. „evropských, případně unijních hodnot“. Proč ne… je však otázkou, zdali tyto hodnoty hájí vždy ti správní lidé?

Například europoslanec Pavel Telička. Svého času první český eurokomisař, který působil v několika firmách kontroverzního ex-uhlobarona Zdeňka Bakaly, nejdříve členům parlamentní vyšetřovací komise zabývající se prodejem OKD vzkázal, že výpověď před komisí, po vzoru svého bývalého chlebodárce, odmítá. Nakonec se pan Telička vzhledem k „šíleným mediálním dezinformacím“ uvolil přijít, leč dopředu vzkázal, že nemá relevantní informace. Přestože je můj vztah k vyšetřovacím parlamentním komisím velmi rezervovaný a jsem si téměř jista, že ani tato komise nepřijde s ničím převratným, netuším, jak se neochota spolupracovat s vyšetřujícími orgány své vlasti, členské země EU, slučuje s evropskými hodnotami.

V pondělí večer jsem si pak přehrála Interview ČT24 s naší nejvýše postavenou Evropankou, paní eurokomisařkou Věrou Jourovou. Vážím si její univerzálnosti, neboť původně toužila po resortu regionálního rozvoje, musela však vzít zavděk resortem spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví. Paní Jourová, co se Maďarska týče, vidí nebezpečné tendence spočívající v tom, že vítěz voleb, v tomto případě disponující ústavní většinou, bere vše a chce dělat změny. O tom ale demokracie, alespoň podle paní eurokomisařky, přece není. Opravdu zajímavé. Podstatně více mě však zaujalo její tvrzení o tom, že „unijní hodnoty jsou abstraktním pojmem, který je nutno vydefinovat“!?! Nebylo by lepší onen abstraktní pojem, na který se řada politiků odkazuje, nejdříve vydefinovat a poté jednat? A je vůbec možné trestat někoho za konání, které je v rozporu s abstraktním pojmem?

Ještě více mě pobavila paní Jourová z pozice nositelky abstraktních evropských hodnot následující den. Jak se totiž svěřila ČT24, jména nepoctivých výrobců potravin jsou jí a zřejmě další několika vyvoleným známa. Čas jejich zveřejnění však ještě nepřišel, dostali možnost se - nejspíše v rámci abstraktních unijních hodnot - polepšit. Vždyť chybovat je lidské.