Kandidáti na prezidenta se množí

„Klub prezidentů“ se jmenoval recesistický spolek, který dávno před pádem železné opony založili v Mnichově čeští emigranti. Vtip byl v tom, že prezidenty byli - a obřadně se tak titulovali - všichni jeho členové. Jak se prý na českou mentalitu sluší a patří.

Při pohledu na to, jak se rozrůstají řady kandidátů, hlásících se do příštího volebního klání o titul prezidenta České republiky, by člověk skoro věřil, že na tom něco bude. Mezi recesisty se jich ale dá zařadit jen zlomek. Většina to evidentně myslí vážně a pilně shání podpisy. A to ještě parlamentní politické strany o svých případných kandidátech teprve uvažují.

Nic proti tomu. Háček je ovšem v tom, že čím víc prezidentských kandidátů vzbudí vážný zájem voličů, tím roztříštěnější bude spektrum, formující se proti prezidentovi současnému. Čistě aritmeticky by se tím pádem mohlo stát, že by Miloš Zeman mohl mít vítězství v kapse už po prvním kole.

Jistě: roli bude hrát i řada dalších faktorů, ale nelze podceňovat skutečnost, že současný prezident je svým založením bavič. A že za svého prezidentování nedělá takřka nic jiného, než že objíždí kolem dokola kraje a okresy, kde za svou údajnou zemitost a blízkost lidu sklízí jednu vlnu sympatií za druhou.

Sice jeden z posledních průzkumů veřejného mínění teď signalizoval, že by nad současným prezidentem zvítězil bývalý šéf Akademie věd Jiří Drahoš, ovšem za předpokladu, že se bude konat druhé kolo prezidentských voleb. Výzkum rovněž naznačil, že roste skupina lidí, pro které je Miloš Zeman jako prezident nepřijatelný, nicméně do voleb zbývá víc než půl roku a může se leccos změnit.

Jak obratně dovede Miloš Zeman manipulovat veřejným míněním, předvedl při druhém kole minulých prezidentských voleb, kdy neváhal vytáhnout ze skříně česko-německých vztahů ani značně zvetšelého sudetoněmeckého kostlivce.

Jakého strašáka použije teď, je vzhledem k jeho dosavadním výrokům o uprchlících a o islámu jasné předem.

Dlužno dodat, že v zemi, kde jsou dva lidé ze tří striktně proti přijímání uprchlíků z válkou rozvrácených oblastí, bude prezident svými populistickými výroky, jakkoli postrádají reálnou základnu, bodovat zcela nepochybně.

Vygenerovat k současnému prezidentovi silného protikandidáta a na jeho podporu soustředit všechny síly, se občanské společnosti zatím nedaří. Hra na „klub prezidentů“ se ovšem může Zemanovým odpůrcům krutě nevyplatit.