I nepovedená reforma je pořád lepší než žádná

Vládní koalice včera ve Sněmovně přes nesouhlas opozice opakovaně prosadila daňový balíček, který obsahuje zejména zvýšení daně z přidané hodnoty od příštího roku na 15 a 21 procent. Poslanci přehlasovali Senát, který balíček vetoval.

Vládní koalice doklopýtala k schválení rozpočtu na příští rok. Nekoukalo se na to zrovna dobře. Jistě, chvályhodný trend snižování deficitů se topí v podivných kompromisech a hádkách nejen uvnitř koalice, ale i v rámci koaličních stran. Zvedání daní pravicovou vládou zvedá tlak jejich voličům a veřejnosti nesrozumitelná přetlačovaná znechucuje všechny.

Objektivně vzato, autorovi tohoto textu by se nejvíce líbilo, kdyby zůstal v platnosti původní, rok starý kompromis, podle nějž se sazby DPH měly sjednotit na sedmnácti a půl procenta. Možná to mělo být osmnáct či osmnáct a půl, aby to vycházelo. Jasně, podražily by potraviny, ale ty podraží tak jako tak, protože evropská zemědělská politika vychází z toho, že potraviny musí být dražší a dražší, aby se francouzští venkované měli lépe a lépe.

Příležitost k podvodům

Při jedné sazbě DPH by ale klesly ceny energií a spousty služeb, takže dopad na rodinné rozpočty by byl stejný a možná lépe zvládnutelný vlastním úsilím rodin. Hlavně by však bylo pravděpodobnější, že se vybere více, protože při jedné sazbě mizí velká část šance na triky a podvody s DPH. Potraviny například patří do nižší sazby, ale jídlo v restauraci do vyšší, nemovitost pro bydlení se při prodeji zdaňuje zase nižší sazbou na rozdíl od nemovitosti komerční, přičemž fakticky nelze rozlišit, jaká část baráku slouží opravdu jen k bydlení a jaká ke kancelářským účelům či jako kadeřnictví.

Nedá se popřít, že u ministra financí Miroslava Kalouska i premiéra Petra Nečase tahle vůle byla, ale chyběly politické schopnosti vynutit si to v prapodivné vládní koalici. Možná až příliš rezignovaně přistoupili na politické handlování s kdečím, jen v zájmu udržení vlády a moci. O vládě již pochybuje i významná část lidí, která se před dvěma a půl lety z téhle vlády radovala.

Politické handly

Tohle handlování a kompromisy nakonec vedly i k tomu, že ústupek v podobě vyššího zdanění bohatých, který měl být projevem solidarity pravicových stran s příjmově slabšími domácnostmi, tak nějak vyšuměl. Nikdo to dnes nevnímá jako projev solidarity, ale jako politický obchod s Věcmi veřejnými a jejími odštěpeneckými klony.

Určitě se nedalo čekat, že může být populární vláda, která úsporami a škrty způsobuje, že lidé mají hlouběji do kapsy a to, co měli dosud za jistoty dané státem, se rozplývá v mlze nejisté budoucnosti. Nicméně takhle špatně to opravdu vypadat nemuselo.

Docela stačilo, kdyby se tenhle boj o daně odehrál o něco dříve, aby nevnášel do podnikatelského prostředí tak hlubokou nejistotu. Je sice trochu komické, když to nyní kritizuje Bohuslav Sobotka, který byl jako ministr financí u masivního zvyšování DPH při vstupu do Evropské unie v polovině roku 2004, kdy byl časový průběh téměř stejně napjatý a výsledek nejistý. I tenkrát mnoho firem nevědělo, co bude platit za pár dní. To ale nynější vládu nijak neomlouvá. Stejně jako ji neomlouvá skutečnost, že ve vládě upatlané dohody rozbili rebelové v poslaneckém klubu ODS v poslední chvíli na padrť z důvodů, o nichž zatím víme opravdu jen velmi málo.

Na druhou stranu není fér tvrdit, že za poklesem spotřeby domácností je již jednou zvýšená DPH. Dokonce nelze tvrdit, že na tom má rozhodující podíl. Výdaje domácností zasáhla především nejistota zaměstnání ekonomicky aktivních členů rodin a růst cen energií způsobený stupidní orientací celé Evropy na obnovitelné zdroje energie. To, co budou domácnosti a firmy stát v příštím roce zelené energie, je násobkem toho, co si stát slibuje od vyšší DPH. Žel o tom se málo mluví a už vůbec se to neřeší. Přitom do budoucna je to stejně vážné riziko pro naši životní úroveň a veřejné finance jako očekávané dramatické stárnutí populace.

Pokud však budeme aspoň trochu hledat na konání vlády něco pozitivního, určitě to právě v oblasti veřejných financí najdeme bez velkého pátrání. Vláda i při hospodářském poklesu dokázala snižovat rozpočtový deficit a to, jak jsou po včerejším hlasování nastaveny daně, bude těžko byť i výrazně levicová vláda měnit.

Chce ČSSD vyhnat firmy a bohaté?

Úspory ve vládních výdajích jistě ještě existují, ale desítky miliard to už asi nejsou, pokud se někdo nerozhodne třeba zmrazit důchody. Zvýšení přímých daní, jak je plánují sociální demokraté, je fantazmagorií, na jejímž konci je odchod bohatých jedinců a firem do zahraničí, jak se nyní děje v socialistické Francii. Následovat bude jen opravdu podstatný propad daňových výnosů, jenž na rozdíl od DPH neodezní s obnovením hospodářského růstu, který jen tak nepřijde, protože přímé daně opravdu přímo ovlivňují ekonomickou aktivitu. Prostě i ne moc povedené reformy jsou pořád o něco lepší než žádné reformy. I když to pořád vypadá tak trochu jako počínání Pata a Mata.

MfD, 20.12.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro