Jak se zdá, letošní rok vůbec nepřeje mesiášům, chcete-li spasitelům. Před několika týdny proběhla v médiích zpráva, že jistý Američan připravil o peníze řadu svých spoluobčanů tvrzením, že se blíži konec světa. Důvěřivci mu tak dali prý až stotisícové částky v dolarech, za které onen hlasatel konce světa propagoval své názory. Den D se dostavil, onen dotyčný „zmizel“ a zanechal své ovečky v krutém zmatku. Poté se snad podařilo jeho současný pobyt vypátrat, onen dobrý muž však údajně zemřel na infarkt. Zpráva nehovoří, zda to bylo kvůli nepovedenému konci světa.

Nemusíme však chodit až do světa neomezených možností, jakým USA bezesporu stále ještě jsou, a můžeme se po mesiáších poohlédnout u nás doma. Na prvním místě bych zcela jistě uvedl naše nové hvězdy parlamentu ČR, poslance VV. Jejich strana založila svou předvolební rétoriku na „boji s dinosaury“. Do svého čela si postavila známého bojovníka z časů TV Nova Radka Johna a úspěch se dostavil. Pak se postupně ukázalo, že spíše než předseda strany je Radek John maskot, který sice mluví jiným hlasem než jeho vůdce, přeci však neřekne nikdy nic, co by mu vůdce neschválil. Na vůdce potom prasklo, že to vlastně celé dlouho a systematicky připravoval s cílem získat podstatný vliv na chod státní správy a následně na získání lukrativních státních zakázek. Vít Bárta, dle Johna „centrální mozek lidstva“, se ocitl navíc ve svízelné situaci, když do sněmovny dorazila žádost policie o vydání Bárty a jeho někdejšího úzkého spolupracovníka Škárky, tedy o zbavení obou těchto poslanců jejich imunity. Přitom, světe div se, Vít Bárta suše konstatoval, že na poslední K9 mu nikdo ani nenaznačil, že by jeho nevydání mohlo být kompenzováno tím, že VV slíbí další účast v trojkoaličním projektu. Naopak Karel Schwarzenberk vyjádřil asi všeobecný odsudek Věcí veřejných, když prohlásil, že se od VV nedá vydírat, a ukončil jednání o programových otázkách. V tom ho jednoznačně podpořil i premiér Nečas.

Ministryně-neministryně Karolína Peake v tom zase, jak už jednou naznačila, hezky bruslí. Asi by velmi ráda do vicepremiérského křesla usedla, takže již relativizuje Johnovo ultimátum o 30. 6. t. r. Pokud by se zeptala svého kolegy a bývalého hejtmana za ODS Skokana, zda jít či nejít, určitě by jí dobře poradil.

Konečně tuto atmosféru konce mesiášů umocnil svou rezignací Ivan Hašek, takto bývalý předseda fotbalové asociace. Velmi bych doporučoval přečíst si oslavné ódy na Haška z doby před dvěma roky, když Hašek „podlehl tlaku“ a nechal se zvolit předsedou jednoho z nejdůležitějších svazů v ČSTV. Po dvou letech hodnotí i jeho sympatizanti jeho misi v českém fotbale jako spíše nepovedenou. Ozývají se dokonce názory, že Hašek byl „koněm“ bývalého všemocného pána Sazky Hušáka a s jeho pádem přišel Hašek i o to, jakým způsobem přivést do fotbalu více financí. Vše je náhle úplně jinak.

Z výše uvedeného pak plyne jeden velmi důležitý závěr. Většina mesiášů si svou aureolu vůbec nezaslouží. Naopak se zdá být téměř jisté, že zatracování dinosaurů ať už v politice či politickém fotbalu bývá předčasné. Vždyť ono se i velmi nepřesně hovoří o dinosaurech jako slepé vyhynulé větvi. Stále však přeci převládá mezi zoology názor, že přímými pokračovateli dinosaurů jsou ptáci. A ti se mají, jak je patrné z každodenních pozorování, stále velmi čile k světu.