Kdyby vstal z mrtvých Ladislav Mňačko, mohl by napsat novelu Jak chutná moc II, nebo ještě lépe Moc chutná opojně. Názvu by rozuměli všichni, kdo vědí, co se děje, když lidé příliš podléhají opojení. Nejde vůbec jen o opojení alkoholem, také moc je silná droga. Současné dění ve Švejkolandu by poskytlo dost podkladů nejen například z dění kolem manželů Nečasových, ale sice jinak, nicméně také z dovádění nové vlády hýřící personálními a jinými překvápky.

V nedělních Otázkách Vymývače mozků ČT 24 se opojení z moci odrazilo například v debatě předsedy vlády s moderátorem o nutnosti obnovení Finanční policie. Z jejich povídání zase jednou pořádně zadunělo. Bohuslava Sobotku navíc k opojení uštkla Cobra, což ho přivedlo k přesvědčení, že rozumí otázkám vnitřní organizace policie a nad jeho představy není. Inu, dávám mu za pravdu, že na Slovensku funguje ledacos lépe. Jejich politici vykazují více invence než naši a v lecčems nás předběhli: mají euro, Úrad špeciálnej prokuratúry a dokonce Špecializovaný trestný súd, který by se nám teď nesmírně hodil. Všechno věci, které se příčí českému zápecnictví. Nicméně, jak ve stejném pořadu o chvíli později podotkl policejní prezident Petr Lessy a někde z pozadí suše připomněl stále po čertech střízlivý Andrej Babiš, reorganizacemi se nic nevyřeší.

Jak pro Bohuslava Sobotku, tak pro Václava Moravce je pojem Finanční policie fetiš, který je uhranul magickým kouzlem. Sice nevědí, jakým způsobem je vyšetřování finanční kriminality zajištěno dnes a proč by se zřízením samostatného úřadu jeho efektivita zvedla, ani by nedokázali objektivně srovnat výkonnost české a slovenské policie v pronásledování finanční krimininality, ale stejně věří v samospasitelnost reorganizace. Slova v názvu jsou pro ně víc než obsah. Nelze po nich žádat, aby věděli, že kdysi vedle FiPo existoval jakýsi SPOK, jejichž náplně se částečně překrývaly, o kauzy se přetahovaly a informace si vyměňovaly neochotně, což byl jeden z důvodů, proč vznikl komplexní Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality. Ale protože v politicích se v opojení probouzí hravost, možná si pohrají, a co se kdysi slučovalo, se zase rozdělí. Ve Švejkolandu je možné ledacos.

Naštěstí debata o policejních problémech tvořila jen zlomek z jinak zajímavého povídání s mocí opojeným Bohuslavem Sobotkou. Zcela jiný ráz pak mělo vystoupení končícího policejního prezidenta Petra Lessyho, který se k současné situaci Policie České republiky vyjadřoval věcně, jak se na profesionála sluší. Z jeho vystoupení nezaznělo ani slůvko hořkosti či dokonce výtky vůči komukoli, že mu nebylo osudem dopřáno dosloužit do plné délky mandátu. Policie utrpěla velkou ztrátu tím, že prakticky současně odešli z jejího čela dva slušní lidé: Martin Červíček a Petr Lessy, kteří oba prokázali velikost svých charakterů právě tím, že nadřadili potřeby policie nad své osobní ambice. Tandem Petr Lessy jako prezident a Martin Červíček jako náměstek pro trestní řízení mohl vykonat pro stát obrovský kus práce, kdyby pro Petra Nečase, Miroslava Machiavelli Kalouska a lidi kolem nich nebyl Petr Lessy od nástupu do funkce persona non grata. Přímým viníkem je ovšem bývalý ministr Jan Kubice, který provedl puč ve vedení policie. Dnes se k věci nijak nevyjadřuje, na veřejnosti nevystupuje, o ocenění odpovědnosti si neříká. Za svržení Petra Lessyho zřejmě nebude trestně stíhán, tak by na něj aspoň měl pan prezident pamatovat s medailí Za zásluhy a s funkcí velvyslance v Burkině-Fasso.

Jinak se pořad nijak významně neodchýlil od své standardní úrovně. Moderátor se již také asi novým kouskům nenaučí, takže s ním již bude stále jen nuda. Zdá se mi tedy, že vedení České televize by mělo přemýšlet nad souladem dosavadního, již poněkud zapšklého formátu a ohleděné tváře na obrazovce se změnami, jež do veselého Švejkolandu vtrhly se zvolením prezidenta Miloše Zemana a vším, co po nich v politice následovalo.