Kauza spojená s novou organizací kriminalistických speciálů policie se stala veřejnou událostí a to je každopádně dobře. Proti reorganizaci se vzbouřili vysocí důstojníci policie, státní zástupci a jejich unie, část novinářů nejen z privátních médií, ale i z veřejnoprávních médií, a angažovaných občanů, což ukazuje na pozitivní změnu v naší společnosti.

Politici se chovají stále stejně: snaží se před blížícími se volbami získat pod kontrolu vyšetřování pro ně nebezpečných kauz, které ukazují na propojení mezi korupčníky, politickými lobbisty a politiky, aby se takové informace nedostaly na veřejnost a nemohly ovlivnit výsledky voleb. Zažili jsme to v roce 1999, kdy je za ministrů Grulicha a Grosse z ČSSD na přání šéfa podsvětí Mrázka zařizoval poradce premiéra Miroslav Šlouf, a později za ministra Langera z ODS je zase zařizoval bývalý příslušník StB Jiří Houba. A dnes pod vedením ministra Chovance z ČSSD je zase připravuje bývalý příslušník StB Zdeněk Laube.

Vždy jsou to lidé, kteří jsou zvyklí sloužit nadřízeným místo zákonům. A musí být vděční, že ve svých funkcích i s poskvrněnou minulostí mohli zůstat, proto jsou poslušnější než mladí, řádně vystudovaní policisté, státní zástupci atd.

Mezi ty odvážné patří i sedmnáct policejních plukovníků, ti napsali ministru vnitra dopis, když předtím přímo na poradě vyslovili nedůvěru vedení policejního prezidenta, protože „reorganizace je překotná, nepřipravená a chybí jakákoliv analýza dopadů“. Tu si pak nechal dodatečně vyrobit de facto přes noc na pěti stránkách ministr, ale nikdo ji nikdy z těch, kterých se týká, nečetl.

Podobně protestují státní zástupci, kteří se o změnách dozvěděli rovněž pozdě. Z obavy, aby se nevyzradily poznatky z vyšetřování, nechali spisy závažných činů převézt od policie na své úřady. A znepokojivá je zpráva, že způsob, jak se zbavit ÚOOZ, údajně navrhovali hned po zásahu tohoto policejního útvaru na předsednictvu vlády svým politickým spojencům jako v roce 1999 lidé z podsvětí, což následně oprávněně potvrzuje ve veřejnosti domněnky, že se jen se zpožděním plní jejich návrhy.

Necháme-li stranou postoje všech politických hráčů v této kauze či některé kroky státních zástupců i postoj ředitele útvaru, jedno je evidentně pozitivní: obecný odpor ukazuje, že se u nás stalo něco, čím prošla stará Evropa již dávno: z lidu, s kterým se dalo snadno manipulovat a jen mu předkládat hotová řešení jako ta jediná a nejlepší, se stal občan, který si je vědom své legitimity, která mu dovoluje svobodně vyjádřit názor, a to ať nosí nějakou uniformu nebo je ve státním aparátu či v parlamentu a médiích, a řekl si: třikrát a dost! Důsledek je nabíledni: Jedna strana na to zřejmě ve volbách doplatí, a v těchto dnech se bude rozhodovat o tom, která to bude!

(Psáno pro ČRo Plus)