Přestože jsem se ke Kongresu ODS již nechtěla vracet ani v myšlenkách a snažila jsem se na to vše smutné, co se tam odehrálo, nemyslet a zabývat se kulturními akcemi a ekonomickými konferencemi, nemohu nereagovat na článek Jana Bartoně Mnichovanský kongres je hrubá lež, v němž se snaží do detailu vyvracet můj článek: Kongres ODS definitivně schválil ztrátu české samostatnosti. Vytýká mi, že jsem si dovolila kritizovat pana Topolánka, že na Kongresu nenastínil, jak chce konečně začít jednat jako rovný s rovným s vyděračskou vládní koalicí, že nedal naději, že v budoucnu bude alespoň z části naplňována Modrá šance, že neujistil, že není nadobro zamítnuta vlajková loď ODS – rovná daň, kvůli níž vyhrála ODS volby a která se tak osvědčila u jeho tolik proklamovaného přítele Dzurindy, a že se jasně nepostavil proti ratifikaci Evropské reformní smlouvy (Euroústavy II). Zastává se ho, že nemohl jednat jinak, a vytýká mi, že jsem zřejmě nesledovala povolební vyjednávání, když něco podobného po něm mohu požadovat, že nevím, že ODS dostala „pouhých“ 36 % hlasů. Samozřejmě, že to vím a rovněž vím i to, že menšinová vláda ODS vzniklá v září loňského roku po krachu jednání s ČSSD a pokusu Kalouska vytvořit s ČSSD menšinovou vládu s podporou komunistů, nezískala důvěru poslanecké sněmovny, přestože pro ni hlasovali kromě poslanců ODS i všichni poslanci zelených a naprostá většina poslanců KDU-ČSL kromě Kalouska a jeho příznivců, kteří odešli před hlasováním ze sálu. Vím rovněž, že další vývoj vedl ke vzniku trojkoaliční vlády s tím, že se Paroubkovi podařilo z poslaneckého klubu ČSSD vyštvat dva své členy. Uvědomuji si rovněž velmi dobře, co to jsou koaliční kompromisy, a je symbolické, že to píši právě v době, kdy jsme si připomněli desáté výročí Sarajevské zrady, kdy díky demisi podané tehdejším koaličním partnerem v Klausově vládě Josefem Luxem padla poslední pravicová polistopadová vláda. Právě proto jsem od té doby velice citlivá na chování koaličních partnerů.

Koaliční kompromis však musí být akceptovaný nejen druhými partnery, ale i ODS. I oni musejí dovolit jí, aby alespoň něco prosadila ze svého programu. Nemohu si pomoci, ale v současné koalici dala ODS malým straničkám všechna silová ministerstva a neprosadila ze svého programu fakticky nic. Proto své konstatování o „vydírání ze strany koaličních partnerů“ nepokládám za „hrubou falzifikaci skutečnosti“, jak mne obviňuje pan Bartoň. Závidím zeleným pana Bursíka, který prosadil ekologickou daň, zákaz staveb jaderných elektráren po dobu trvání koalice, zákaz topení s uhlím od roku 2010, dotaci 33 milionů Kč stavitelům větrných elektráren, přidávání ekologické přísady do benzínu a tím jeho zdražení… Závidím lidovcům pana Kalouska, který i přes všechny podrazy po volbách uchvátil nejvlivnější ministerstvo a vyrobil na něm svoji reformu s daňovým zákonem povolujícím 363 daňových výjimek a znajícím v důsledku toho 447 druhů příjmů, místo banálně jednoduché a průhledné rovné daně ODS, kde nejde při podání daňového přiznání nic ošálit, neboť výjimky nepovoluje žádné. Již v roce 2002 ve „Volebním desateru“, s nímž šla ODS "Vstříc novému osudu", hlásal tehdejší předseda Václav Klaus: "Místo mnoha výjimek pro vyvolené zavedeme jedinou malou daň pro všechny." Ministr Kalousek namísto toho zavedl jakýsi záhadně vypočitatelný pokles daní vyvážený zvýšením DPH na potraviny, teplo a elektřinu… Neboli v celkové bilanci díky dvěma koaličním straničkám, které volilo zanedbatelné procento národa, vzrostou díky Bursíkově ekologické dani a Kalouskovu růstu DPH ceny elektřiny o 10 %, tepla o 20 % a potravin o 10 %, o ostatním nemluvě. Vím samozřejmě, že je zvýšení způsobeno i v důsledku zvyšování světových cen, ale tím spíš se mělo počkat se zvyšováním cen doma a ne je ještě nesmyslnou daňovou reformou zhoršovat. A co prosadila ODS? Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, na státní finance, na obranu země ani na rozdělování evropských fondů. Nechci jí křivdit, vím, že někteří z jejich ministrů dělají pro své rezorty nemožné a pracují na 200 %, ale přesto o rovné dani, která mněla zlepšit naší ekonomiku podobně, jako to udělala na Slovensku a v mnoha dalších státech, již není ani zmínky a co víc, místo toho, aby předseda ODS zdůraznil, že se za ni bude bít jak lev, okřikuje její příznivce jako zrádce a zastává se Kalouskova kočkopsa. Odpustila bych mu, že se mu ji nepodařilo proti lidovcům a zeleným prosadit v čisté podobě, ale toto je šokující, nepochopitelné a neodpustitelné.

Rovněž je smutné, že kvůli prosazení slibované důchodové reformy musí hrozit ministr Nečas demisí, o zdravotní reformě nemluvě. Trvám proto na tom, že už za výše uvedené ústupky koaličním partnerům platí ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. A co je důležité, její voliči to sledují velice pozorně. A to, že premiér nedokázal za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný, a to vládní podporu kandidáta ODS na prezidenta, to může budoucí volby pro ODS ovlivnit velice negativně, i kdyby profesor Klaus zvítězil. Proto jsem očekávala, že ho kongres zaúkoluje, aby za výše uvedené ústupky koaličním partnerům požadoval jako adekvátní náhradu alespoň dohodu nad společným prezidentským kandidátem. To, že to považuje pan Topolánek za naprosto kontraproduktivní a že senátor Kubera zvolení Klause prezidentem považuje za téměř jisté i bez koaliční dohody o společném kandidátovi, je názor postavený na předpokladu, že se nenajde adekvátní osobnost proti profesoru Klausovi. Ale taková osobnost se ve skutečnosti nehledá. Nenávistný Paroubek by přece volil třeba Marťana a jde jen o to, zda se pro něj nalezne dostatek hlasů. Proto měli být zelení a lidovci zavázáni, že pro Marťana ruku nezvednou.

Kongres měl pana Topolánka rovněž zaúkolovat, aby více bojoval za ekonomické požadavky voličů ODS deklarované v Modré šanci. Ani to se, bohužel, nestalo. To není „tvrdá kritika ´zprava´ ani zcela záměrná ignorance politické souvislosti a reality české politiky obecně,“ jak mne obviňuje pan Bartoň, ale oprávněný požadavek voliče ODS. To, že na Kongresu ODS vystoupil se svým příspěvkem i „rebel“ Tlustý s kritikou plnění programu trojkoaliční vlády, jsem velmi dobře zaznamenala, ale také jsem zaznamenala, že mu pan premiér poskytl z celého dlouhého dne pouhých 5 minut. Je smutné, že místo toho, aby byla propagace, kterou rovné dani a tím zlepšení naší ekonomiky Tlustý dělá, využita v boji s koaličními partnery, kteří se ekonomiku snaží ničit svými požadavky, musí Tlustý pořádat samostatné semináře, jako by vystupoval proti programu ODS. Stačí připomenout mé články: Kdo by to proboha mohl nechtít?!, Rovná daň má kladně dopady na mikroekonomiku země či Makrodopady rovné daně na ekonomiku země jsou skvělé.

A pokud jde o to, že mne pan Bartoň obvinil z toho, že jsem Kongres přirovnala k Mnichovu, tak pro upřesnění uvádím, že tento názor má zřejmě více lidí, neboť jsem pouze citovala výkřiky kolemstojících žurnalistů, kteří zděšeně sledovali z jim vykázaného balkonu hlasování o tom, že Kongres souhlasí, aby Topolánek ratifikoval euroústavu II: "Pro boha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a byli by hrdiny dne, že se jí postavili. Nepopírám, že jsem s nimi souhlasila, i když vím, že Merkelová není Hitler, ale asociace se nabízela zcela podvědomě především po obhajobě pánů europoslanců, že nemohli naši zástupci v Lisabonu nic jiného dělat než podepsat, když je osamocené v tom nechala i Velká Británie. Podle mne měli přinejmenším v Lisabonu požadovat další jednání a podpis podmínit tím, že podepíší, až s naší republikou bude jednat EU jako rovný s rovným. Až naši zemědělci dostanou dotace jako francouzští, až budeme mít volný pohyb pracovních sil, až budeme moci zase pěstovat cukr, víno a dobytek podle svých vlastních představ atd., atd… Vyrovnaný státní rozpočet v roce 2014, který chce Topolánkova vláda dosáhnout, je sice správný cíl, ale co nám bude platný, když už stejně samostatný stát mít prakticky nebudeme. Navíc lidem to zvýšení cen nikdo neuhradí a budou, bohužel, vzpomínat se slzou v oku na Paroubka. To nejsou „naprosto podpásové věty“, jak mne obviňuje pan Bartoň. Stačí žít několik měsíců mimo Prahu a poslechnout si hlas lidu. A pokud jde o jeho výtku, že „Evropská unie je často v terminologii kritiků zprava považována za „socialistickou“, na to přece nepotřebuje slyšet nikoho z jím tak nenáviděného „prava“, to je prostě fakt a významní europolitici se k tomu hrdě hlásí. Konec konců největším důkazem je, že Paroubek, který neponechá na Topolánkovi jinak ani vlásek dobrý, ho v MF Dnes v článku Slabý pozitivní vánek z ODS chválí za jeho europostoj a nabídl mu dokonce pomoc při prosazování ratifikace euroústavy II. Proto požadavek, aby Euroústavu II posoudil český Ústavní soud, považuji za úsměvný vzhledem k tomu, že v minulosti negoval vše, co kdy pravice požadovala. Pan Bartoň má pravdu, že mnozí socialisté by v EU rádi viděli protiváhu USA, ale to by nesměli svými regulacemi a nařízeními ničit její konkurenceschopnost a ekonomiku a namísto na nesmyslné ekologické projekty dát peníze na vědu a školství. Se současnými prioritami nikdy USA nedoženou.

Vyzdvihování unikátnosti Klause jako ideologa ODS a jeho porovnávání s Topolánkem pomocí otřepaného klišé „falešného a prázdného“ z údajné Klausovy esemesky není dávno překonaný mýtus, jak píše pan Bartoň, ale naopak se prohlubuje v čase. Bohužel! Na dokreslení toho si dovoluji připomenout nedávná slova neutrálního politologa PhDr. Josefa Mlejnka, Ph.D., z Fakulty sociálních věd UK. „Konflikt Václava Klause a Mirka Topolánka považuji za ideově strategický. Zatímco Václav Klaus vypreparoval stranu ideově a varoval před jejím rozpliznutím, Mirek Topolánek je spíše pro její "rozkročení" směrem ke středovým voličům. Proto je ODS nyní ideově a v důsledku toho i personálně značně rozkolísaná. Ve vládě navíc chybějí významné regiony. Těžko se pak strana jako celek sjednotí za Topolánkem. Byť Václav Klaus zastává reprezentativní funkci nestranického prezidenta, je charismatický a silný a svou vahou dokáže i z Hradu působit jako vůdce ODS či jako vůdce opozice v ní. Spor ideově personální (Klaus, Topolánek) v ODS je sporem o to, zda se má ideově více či méně úzce vyprofilovat nebo rozkročit bez idejí." (podrobně viz Pravice musí kromě ekonomického liberalismu klást důraz i na kulturní hodnoty)

Nesouhlasím proto s tvrzením pana Bartoně, že „odchod Václava Klause z čela ODS v roce 2002 a nástup Topolánka ODS jednoznačně pomohl“. Topolánek sice opravdu na rozdíl od Klause dokázal v parlamentních volbách ČSSD porazit. Ale jeho politická praxe se neukázala zatím jako úspěšná. Na rozdíl od Klause, který přes prohry ve volbách neustále sjednocoval kolem sebe třetinu národa. Je pravda, že Topolánek sice stále vyhrává volby, ale to, jak s vítězstvím nakládá, je věc druhá. Na Kongresu to skvěle vystihl hejtman Petr Bendl: „Jsme vládní stranou, máme předsedu vlády, máme většinu v Senátu, máme 13 ze 14 hejtmanů, máme silnou pozici na magistrátech, ve městech i obcích, máme prezidenta, kterého jsme si přáli. Měli bychom jásat. Přesto žádné radostné výkřiky neznějí. Často se sám sebe ptám, proč?“ Velice bych si přála stejně jako pan Bartoň, aby ODS dokázala v dalších volbách supervolebního roku 2008 vítězit. Volba českého prezidenta v únoru 2008 bude prvním prubířským kamenem Topolánkovy politiky. Již za pár měsíců se proto ukáže, zda politický realismus vede Topolánka po správné cestě. Nezbývá, než věřit, že vede. Že Mirek Topolánek zvítězí posedmé. To ale nic nemění na tom, že kongres měl pana Topolánka v tomto směru více zaúkolovat, neboť vyhráno ještě není. Bohužel.

šéfredaktorka revue Fragmenty