Josef Zieleniec se zjevně pustil do nové vysoké politické hry. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá. Po dramatickém a okázalém odchodu z ODS v roce 1997 šla jeho kariéra od deseti k pěti. Dosáhl sice dvou dílčích úspěchů (senátorský a poté europoslanecký mandát), ale dnes za sebou nemá žádnou relevantní politickou sílu a na české politické scéně pro něj není místo. Rozhodl se tedy všechno vsadit na prezidentskou kartu Jana Švejnara. Zapůjčil mu nejen své bývalé spolupracovníky, ale dočasně jej supluje i mediálními útoky na V. Klause (Švejnar se zatím do ostré konfrontace pouštět nechce). Pokud by v prezidentské volbě Švejnar uspěl, je jen otázkou času, kdy se setkáme s Josefem Zielencem v nějaké vysoké exekutivní či jiné funkci v dosahu pravomocí Hradu.

Dnešní Josef Zieleniec je však na hony vzdálen bývalému Zielencovi, jehož kroky de facto odstartovaly "sarajevský atentát", demontáž vlády ODS a její následující osmiletý pobyt v opozici. Stačí si přečíst jeho současné texty. Je to všechno nějak vyčpělé a bez nápadu. Nemotorná snaha poštvat Topolánka proti Klausovi, a stejně jako kdysi tak rozdělit ODS, z toho čouhá jako sláma z bot. Když píše o Evropě, jako bychom četli jen parafrázi známého hesla "raději se mýlit s EU než mít pravdu proti ní". Když píše o ODS, je to pro něj samý politický "debakl" a "bankrot", ještě mu tam chybí někdejší "zkrachovanci a ztroskotanci". Opakovaný vtip ale přestává být vtipem, i v politice. A také pověst Zielence jako mistra zákulisních her je do značné míry výrobkem mediální mytologie. Ve skutečnosti nikdy nebyl tak schopnou "šedou eminencí" české politiky, za jakou jej mnozí považovali. Takže tato právě rozehraná riskantní partie by pro něj mohla být i partií poslední.

Autor je poslanec Evropského parlamentu za ODS