Je známo, že naprostou většinu 111 křesel ve Sněmovně měla ČSSD s KSČM už v roce 2002, přesto se ani Špidla, ani Gross a ani Paroubek do této pohodlné a jisté většinové koalice nepustili. Je známo, že v usnesení i letošního sjezdu ČSSD se znovu opakuje, že vládní koalice ČSSD a KSČM nepadá v úvahu. Je mi proto záhadou, proč řada našich nezávislých novinářů nebere tato prostá fakta v potaz a vytrvale své čtenáře straší a straší. Nebo slyší trávu růst?

Soudím, že by měli spíše zdůrazňovat, že výsledky svobodných voleb jsou i u nás v Česku zcela nezpochybnitelné že mandáty všech demokratických zvolených poslanců jsou stejně hodnotné, že ani mandát komunistického poslance nelze nikým (ani hlavou státu) a ničím umenšovat. Politické strany spolu vedou zápas výhradně politickými prostředky, žádná nesmí ani náznakem vůči konkurenci volat po mocenském zásahu, po zákazu, nesmí ostrakizovat, umlčovat. Platí to jinde v demokratické Evropě a mělo by platit i v Česku, právě proto, že máme demokracii hodně křehkou, hodně zranitelnou. Jsme součástí EU a je známo, že i tam si „dovolují luxus“ mít komunisty ve vládě, ba mít je i šéfy parlamentu a bývalé komunisty jako hlavy státu. Nijak je to nedegraduje v očích Evropy a žádné obavy z toho neplynou.

Pokud by KSČM (což nehrozí) vstoupila do Strakovky (dejme tomu na dva tři posty), byl by to začátek konce Evropské unie a NATO? Hodně by to změnilo náš život a běh světa? Takovou sílu má soudruh Filip a spol.? Jsou snad někde na stole jasná fakta o tom, které zločiny se v ČR udály v režii KSČM od doby jejího vzniku? Netřeba jistě připomínat, že KSČM a ODS jsou vrstevníci, oba narození a zákonně „pokřtění“ po listopadu 1989.

Izolace a bezobsažné ataky straně komunistů leda nahrávají a jdou jí náramně k duhu. Nebýt Paroubka, který to pochopil naštěstí včas, těšila by se KSČM letos z mnohem většího počtu poslanců. Takže mustr JAK NA NĚ tady máme jako na dlani, že?